Helena Konstantinová Libros

A beautiful gift edition of this classic fable about one man's quest to create a forest. In 1910, while hiking through the wild lavender in a wind-swept, desolate valley in Provence, a man comes across a shepherd called Elzéard Bouffier. Staying with him, he watches Elzéard sorting and then planting hundreds of acorns as he walks through the wilderness. Ten years later, after the war, he visits the shepherd again and sees the young forest he has created spreading slowly over the valley. Elzéard's solitary, silent work continues and the narrator returns year after year to see the miracle he is gradually creating: a verdant, green landscape that is a testament to one man's creative instinct.

Základní pilíře Skácelovy poezie vycházejí z jeho literárních předků (Erbena, Tomana, Halase, Kainara ale i Mikuláška). Stavbou svých básní má Jan Skácel nejblíže k Františku Halasovi, i on tvoří úsporné a hutné obrazy, rozvíjí v básni jediný základní obraz a zobrazuje většinou jedinou situaci. Básně sbírky Smuténka obyčejně začínají lyrickým popisem a v závěru vyústí do pointy, která míří až do oblasti morálky. Toto etické vyústění básní má Jan Skácel společné zase s jiným českým básníkem, Miroslavem Holubem. Obsahuje básně jako Chvíle, Smlouva, Zlatá brána, Smlouva... ,,Chvíle" Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. 22-113-65

Obrazy, kresby, grafika, ilustrace. V publikaci jsou zastoupeny texty Jana M. Tomeše ze zahájení výstavy v Mělníku (1975) a ze zahájení výstavy v Zámecké galerii v Příbrami (1984), text Milana Pitlacha Šanghaj (2005), texty básní Jaroslava Seiferta a Bohuslava Reynka.

Řada typů venkovských lidí, obraz rodičů, přátelů a známých, různé události, oslava přírody, to vše se vrací v básnickém vyjádření autorových vzpomínek na dětství strávené na moravské vesnici. Vydáno u příležitosti 1. posmrtné výstavy o životě a díle Vítězslava Nezvala.

9. vydání. Soubor básní v próze, v nichž básník rozpráví s květinami, aby v nich odhalil tajemství jejích krásy i smysl své existence. V důvěrné apostrofě stromů a květin uplatnil Deml čistý, obrazný jazyk, který téměř stírá hranici mezi skutečností a snem.

V povídkách ztvárnila Lenka Hašková celý soubor příběhů a příhod, jaké prožívají dnešní ženy. Autorka se na ženy dívá střízlivě, s postřehem pro jejich slabiny a osobní selhání, zároveň však s porozuměním zachycuje ony všednodenní trampoty, s nimiž s ženskou houževnatostí svádějí zápas.