Francis Ponge Orden de los libros (cronológico)

Francis Ponge untersucht in "Mythe du jour et de la nuit" die Sonne als Symbol für den Wechsel von Tag und Nacht sowie für die Entwicklung der Menschensprache. Nach einer Unterbrechung greift er das Thema in "Le Soleil placé en abîme" erneut auf, wobei er die Dichte und Absurdität der Sprache thematisiert. Die vorliegende Ausgabe enthält Faksimiles, Transkriptionen und Kommentare.

Francis Ponge a vécu quatre-vingt-neuf ans, de 1899 à 1988. De 1918 à sa mort, il n'a jamais cessé d'écrire. Sa double passion fut les mots et les choses. Les choses à scruter ardemment, dans une attention proustienne, choses banales et merveilleuses, l'orange, le cageot, la crevette. Les mots, aussi concrets que les choses, emmagasinés dans le Littré, patinés par leur ancienneté, mordorés par leurs connotations, biseautés par leur polysémie.

Through translations by two major contemporary poets and a scholar intimate with the Ponge canon, this volume offers selections of mostly earlier poetry —Le parti pris des choses, Pièces, Proêmes, and Nouveau nouveau recueil—as representative of the strongest work of this modern French master.

Francouzští básníci poslední doby Jaká je dnešní francouzská poezie? Bezpochyby formálně a názorové bohatá. Má také různou myšlenkovou inspiraci: surrealistickou, existencialistickou i křesťanskou. Českému čtenáři, vedenému k zemitosti a lidovosti, se však může zdát abstraktní a spekulativní... Má blízko k próze, a to poetické zůstává v maximálně účinném obraze, v hudbě a volbě slov a v rytmu věty. Ve Francii se klade větší důraz na jazykovou stránku poezie. V naší znalosti francouzské poezie vznikla mezera a tu bylo třeba zaplnit. Antologie obsahuje ukázky z tvorby 14 současných francouzských básníků. Svazek seznamuje čtenáře jednak s předchůdci dnešní francouzské poezie (Char, Ponge, Michaux), dále s básníky narozenými ve 20. letech i se současnými nadějnými autory. Editor Aleš Pohorský. Kniha je doplněna fotografiemi Paříže od Barbary Huckové.

"C'est de plain-pied que je voudrais qu'on entre dans ce que j'écris. Qu'on s'y trouve à l'aise. Qu'on y trouve tout simple. Et cependant que tout y soit neuf, inouï : uniment éclairé, un nouveau matin." On voit que Francis Ponge parle de son art. Mais, inévitablement, ce grand poète ne parle pas seulement de son art, mais de tout l'art, et en particulier de tous les problèmes qui se présentent à tous les artistes contemporains.

Francis Ponge präsentiert in seinem Handbuch zur Dichtkunst die Entstehung eines Textes, inklusive aller Ansätze, Umwege und Irrtümer, gleichwertig neben das fertige Werk. Er reflektiert die Grundlagen seiner Arbeit und bietet damit einen einzigartigen Einblick in seine Schreibpraktiken.

In Mute Objects of Expression, Francis Ponge proclaims his goal: to accept the challenge that things--objects--offer to language. These objects and scenes are perceived with unique Pongean art and humor in this volume centering on the unoccupied southern Loire countryside, where his family lived from 1940 to 1943. The poems recall the voices of Marianne Moore and William Carlos Williams and evoke the violent perfume of the mimosa, the cries of carnations, and the flirtations of wasps. He is moved to explore a shadowy town square glimpsed from a bus window. Mute Objects of Expression is one of Ponge's most important and beloved volumes.

La grenouille Lorsque la pluie en courtes aiguillettes rebondit aux prés saturés, une naine amphibie, une Ophélie manchote, grosse à peine comme le poing, jaillit parfois sous les pas du poète et se jette au prochain étang. Laissons fuir la nerveuse. Elle a de jolies jambes. Tout son corps est ganté de peau imperméable. À peine viande ses muscles longs sont d'une élégance ni chair ni poisson. Mais pour quitter les doigts la vertu du fluide s'allie chez elle aux efforts du vivant. Goitreuse, elle halète. Et ce coeur qui bat gros, ces paupières ridées, cette bouche hagarde m'apitoyent à la lâcher.