Jan Šejdl Libros

Římské právo, především římské soukromé právo, tvoří dodnes základ evropské kontinentální právní kultury. Proniknutí do její podstaty by proto mělo patřit do základní výbavy každého současného právníka. Právě k tomu slouží tato sbírka případů z římského práva. Jedná se o soubor testů určených nejen k procvičení látky z tohoto oboru, ale stejně tak by měly budoucím právníkům pomoci k tomu, aby se naučili pracovat s texty obsahujícími právní informace. Texty zahrnuté do této publikace jsou výlučně výsledkem fantazie jejich autorů, kteří se snažili nejen o co jejich největší rozmanitost, ale zároveň i srozumitelnost a v neposlední řadě také o to, aby byly zachovány dobové reálie starověkého Říma; i ty totiž někdy mohou pomoci najít cestu ke správnému vyřešení některých otázek. K tomu, aby byly správně zodpovězeny všechny otázky, je samozřejmě nezbytné mít znalosti z římského práva, někdy je však třeba zapojit také kombinační schopnosti, logické myšlení i obyčejnou pozornost. Soubor právních případů z antického Říma by měl studentům práv nejen pomoci zvládnout jistě nelehkou materii římského soukromého práva, ale stejně tak naučit se právnicky myslet. Třetí, rozšířené vydání.

Občanský zákoník z roku 2012 je svým způsobem návratem k tradici. Po dvou předchozích občanských zákonících z let 1950 a 1964, jejichž obsah stál na lidově-demokratických, resp. socialistických ideových základech, se nový občanský zákoník obrací zpět ke kořenům českého soukromého práva. Ty jsou historicky spjaty především s rakouským Všeobecným občanským zákoníkem z roku 1811, jehož obsah však vycházel z širší tradice kontinentální právní kultury – z římského práva. V předkládané knize zkoumá autorský kolektiv právních romanistů faktický rozsah vlivu římského práva na nejnovější český kodex soukromého práva, konkrétně na jeho část věnovanou věcným právům. Ve stručných komentářích autoři srovnávají jednotlivá ustanovení nového českého občanského zákoníku s římským právem z období 1 stol. př. n. l. – 3. stol. n. l. Ke svému výkladu přidávají překlady původních pramenů, které shodu, či naopak rozdíl oproti římskému právu, dokládají. Ukazují tak, že navzdory velkému časovému odstupu a technologickému i společenskému pokroku je odkaz římského práva, jednoho z pilířů evropské právní kultury, stále živý a nabízí tak i dnes potenciál pro normotvorbu, stejně jako pro aplikaci a výklad platného práva.