Autobiografický text českého aristokrata Jana Zajíce z Házmburka z poloviny 16. století. Autor pocházející ze starobylého českého šlechtického rodu propojuje ve svém díle politický traktát a osobní zpověď, přičemž tematický svorník mu poskytuje líčení pozoruhodné divadelní inscenace ("sarmacie"), kterou uspořádal na svém sídle v Budyni nad Ohří v roce 1552. Jan Zajíc se prezentuje jako stoupenec ideálů středověkého křesťanského rytířství - v jeho očích jediného možného nástroje nutné mravní obrody zkažené společnosti tváří v tvář fatálnímu tureckému nebezpečí.
