Pierre Teilhard de Chardin Orden de los libros

Soubor textů křesťanského evolučního filozofa, přírodovědce a kněze Pierra Teilharda de Chardin obsahuje osobní svědectví o jeho duchovním vývoji a postojích. Ve své autobiografii Srdce hmoty vypráví, jak se vyvíjelo jeho hledání trvalé nezničitelné substance od dětské lásky k minerálům a kovům až po objev univerzálního Krista jako božského centra evoluce. Jádrem svazku je vrcholné Teilhardovo dílo, mysticko-liturgický text Mše nad světem, v němž pojímá kněžství novým způsobem jako aktivní účast na proměňování Země a všech událostí v Tělo Kristovo. Svazek dále zahrnuje bilanční filozoficko-teologický text Christikum; poslední stránky deníku psané několik dnů před smrtí a další drobné texty, mj. dopis osvětlující Teilhardův postoj ke katolické církvi. V závěru knihy najde čtenář přehled Teilhardovy vědecké kariéry a seznam odborných publikací.

Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení. Protože jako kněz nesměl bojovat, účastnil se první světové války po celé čtyři roky jako nosič raněných. Při jejich zachraňování z bojiště prokazoval chladnokrevnou odvahu a ve chvílích mezi bitvami psal v zákopech dopisy své sestřenici Marguerite. Kromě barvitých popisů zážitků z války se v nich v zárodečné, ale pronikavé podobě objevují všechny myšlenky, které později tvoří pilíře jeho díla. Z válečných zákopů se postupně vynořuje Teilhardova vize evolučního vesmíru postupujícího tápavými pokusy, často za drastických okolností, ke sjednocení do jediného komplexního celku, jehož centrem je Bůh. Objevují se zde úvahy o významu energie uvolněné v krizové situaci pro vznik nových forem řádu, o smyslu smrti a lidského utrpení včetně možnosti jeho proměny v nový růst, to vše stále provázeno vědomím obklopujícího „božského prostředí“. Teilhardovy válečné dopisy mohou být čteny jako vhodný úvod do málo známých nebo zcela neznámých rozměrů jeho díla či jako brána k tomuto mysliteli pro novou generaci čtenářů.

„Es macht den Wert und das Glück des Lebens aus, in etwas Größerem aufzugehen als man selbst ist.“ Dieser Leitgedanke des französischen Naturforschers und Theologen Pierre Teilhard de Chardin (1881-1955) prägt seine umfassende Sicht auf die menschliche Entwicklung. Als renommierter Geologe und Paläontologe suchte er weltweit nach den Ursprüngen der Menschheit und entwickelte daraus eine gewagte Theorie zur künftigen Evolution. Teilhards Ansatz bietet vielfältige Perspektiven: Er dient als neue Sichtweise für Sinn suchende Menschen, als Gegenpol zum zunehmenden Konkurrenzdenken, als Erklärung für besorgniserregende gesellschaftliche Phänomene, als Brücke zwischen evolutionärem Denken und religiösem Glauben sowie als Vorbereitung auf zukünftige Herausforderungen auf unserem Planeten. Seine zentrale Botschaft ist klar: Um zu überleben, muss die Menschheit zu einer ganzheitlichen Gemeinschaft zusammenwachsen. Mit diesem Buch wird ein bedeutender Teil von Teilhards Werk erstmals in allgemein verständlicher Sprache zugänglich gemacht. „Seit mehr als vierzig Jahren leiten mich die Visionen von Teilhard de Chardin über die Zukunft der Menschheit. Das neue Teilhard-Buch, herausgegeben von Peter Gotthard Bieri, ist ein Juwel in meiner Sammlung.“ – Pia Gyger

Vychází k 50. výročí úmrtí Teiharda de Chardin. Výběr z textů podle francouzské edice má niterně zasáhnout naši žízeň po autentickém prodlévání v Bohu.

L’énergie humaine « Tout se passe en somme comme si chaque individu humain représentait un noyau cosmique de nature spéciale, rayonnant autour de soi des ondes d’organisation et d’éveil au sein de la matière. Un tel noyau, pris avec son auréole d’animation, voilà l’unité d’Énergie Humaine. » Pierre Teilhard de Chardin Au départ de la pensée de Teilhard, il y a la volonté de pénétrer aussi loin que possible la structure fondamentale de l’univers dans lequel vit l’homme, et dont il constitue une partie. Dans cet essai, le théologien tente plus particulièrement de montrer qu’on ne peut comprendre ni l’homme ni la nature sans insérer le premier au cœur de l’autre. Non qu’il faille penser le cosmos et la conscience à partir de la seule matière ; au contraire : le cosmos est fondamentalement vivant, et il consiste en la genèse même de l’esprit. Pierre Teilhard de Chardin (1881-1955) Jésuite, paléontologue, il a tenté, dans une synthèse unique, de penser la place de l’homme et le sens du Christ cosmique dans l’univers en évolution. Son œuvre est publiée au Seuil. Tout se passe en somme comme si chaque individu humain représentait un noyau cosmique de nature spéciale, rayonnant autour de soi des ondes d'organisation et d'éveil au sein de la matière. Un tel noyau, pris avec son auréole d'animation, voilà l'unité d'Energie Humaine.» Pierre Teilhard de Chardin

Die beliebte und einzigartige Textauswahl aus dem Werk von Teilhard de Chardin mit seinen kühnsten und bedeutendsten Texten

" Il faudrait être bien imprudent pour fixer d'avance à la synthèse scientifique un point qu'elle ne dépassera jamais. J'éviterai donc de m'appuyer sur aucunes prédictions de ce genre, prédictions que les faits ont trop souvent démenties. Je dirai même ceci : notre devoir d'hommes est d'agir comme si les limites de notre puissance n'existaient pas. Devenus, par l'existence, les collaborateurs conscients d'une Création qui se poursuit en nous pour nous mener vraisemblablement à un but (même terrestre) bien plus élevé et éloigné que nous pensons, nous devons aider Dieu de toutes nos forces, et manipuler la matière comme si notre salut ne dépendait que de notre industrie. " " Je suis convaincu, pour ma part, qu'il n'y a pas de plus puissant aliment naturel pour la vie religieuse que le contact des réalités scientifiques bien comprises. L'homme qui vit habituellement dans la société des éléments de ce monde, l'homme qui expérimente personnellement l'immensité écrasante des choses et leur misérable dissociation, - celui-là, j'en suis sûr, prend une conscience plus aiguë que personne, et de l'immense besoin d'unité qui chasse l'Univers toujours plus en avant et de l'avenir inouï qui lui est réservé. Personne autant que l'Homme penché sur la Matière ne comprend combien le Christ, par son Incarnation, est intérieur au Monde, enraciné dans le Monde jusqu'au cœur du plus petit atome. " T. de Ch.