Sheila Och Libros

Rodině Neumanů zemřel děda, kterého měli všichni rádi. Malou Barborku napadlo, že kdyby si pořídili psa tak by jim nebylo tak smutno, ale maminka byla důrazně proti. Nakonec se jim ale maminku podařilo přesvědčit. Jeli tedy do útulku a odtamtud si pořídili psa úplně obyčejného. Dozvěděli se, že se jmenuje Balabán. Hned po tom, co přijeli domů, jim udělal v domě pěknou paseku. Barborka ho měla ale velmi ráda a bylo to poznat. Na Barborku byl Balabán nejhodnější. Hrál si s ní, doprovázel jí do školky, no proste byl její nejlepší přítel.Jednou šel Petr (Který vypráví tento příběh) s Balabánem zahrát si fotbal a zjistil že umí velice hodně věcí a že to není jen tak obyčejný vořech jak si myslel. A začal ho mít taky rád a chodit s ním na procházky. Z Balabána se stal miláček rodiny. Jednoho dne se ale Balabán ztratil a všichni byli velice smutní. Jednoho dne k nim přišel muž a vedl toho samého psa, který se jim zatoulal. Ten pán se jmenoval Čapek a před tím vlastnil Balabána, ale musel do nemocnice a Balabána nechal doma a sousedé ho proto odvedli do útulku. Nakonec zůstal pán u Neumanových a posadil se na Dědovu židli u stolu. A všichni byli rádi, že se jim Balabán vrátil a že na prázdné židli u stolu zase někdo sedí a večer co večer při večeři je veselo.

Někdejší dramaturgyně československé televize, žijící od roku 1971 v Německu, vypráví humorný příběh dospívající šestnáctileté Jany a jejího dědečka Vaňka. Román není jen vzpomínkou na totalitní kulisy ČSSR, ale především strhujícím pohledem na nevysychající prameny lidskosti, vůle ke svobodě a nejzákladnějším hodnotám člověka. Odpor dvou generačních prototypů vůči degradaci osobnosti na „sociálně opečovávané“ jednotky v domově důchodců, resp. v internátu, přesahuje svou filozofií konkrétní zemi. Kniha vyšla v polovině sedmdesátých let v nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu. Získala zvláštní cenu Boncallera v Itálii za prózu vyjímečných kvalit, oceněna byla i v Německu. Druhé vydání. Ilustrace Jiří Slíva.

Eine Fahrkarte für 6 Kronen zu kaufen und für 7 Kronen zu verkaufen - das ist Kapitalismus, wie Karel und Jarda recht bald begreifen. Wie jedoch den unmittelbaren Zusammenhang zwischen Kapitalismus und Reichtum realisieren? Egal, schnell muss es für die beiden ideenreichen Protagonisten mit dem Reichtum gehen, jetzt, nach der Wende, wo der Kapitalismus Einzug hält im von Hochhäusern dominierten Randbezirk von Prag.

Die 16jährige Jana lebt zusammen mit ihrem skurrilen Großvater in einem feuchten Kellerraum im kommunistischen Prag, umgeben von „Schätzen“ aus dem Sperrmüll. Listig und unangepasst inszeniert der Alte sein Leben und kommt zwangsläufig mit den Obrigkeiten in Konflikt. Jana leidet unter ihrem Außenseitertum und ihrer Armut, und als sie sich zum ersten Mal verliebt, beginnt sie gegen den Großvater zu rebellieren.

Hier ist nachzulesen, wie es einem erging, der auszog, das Deutschsein zu lernen. Als Kind kam Karl mit seinem Vater von Prag nach Deutschland. Mustergültig paßte er sich an, und doch widerfahren ihm immer neue Widrigkeiten. Wir lesen von Vorurteilen, die zutreffen, und von Tatsachen, die gar keine sind. Das alles wird hintersinnig und wunderbar komisch erzählt.

Seit Opas Stuhl leer bleibt, geht es bei Neumanns leise zu. Ein netter Vierbeiner soll das ändern. Doch Balaban ist kein Schoßhund. Der Schalk sitzt ihm im Nacken, er zerfetzt Briefe, okkupiert das elterliche Schlafzimmer und doch schenkt er seiner Familie das Schönste: Wärme, Freude – und einen Ersatz-Opa!

Sowjetische Revolutionsfilme, dazu gehören auch die Leninfilme, wurden praktisch als Geschichtslehrbücher gestaltet. Die Filmästhetik stand in ihnen immer im Dienste der Tagespolitik. Der sowjetische Film war vor allem ein Instrument der ideologischen Erziehung zur Identifikation mit dem herrschenden Regime. Die vorliegende Studie zeigt, wie sich ein solcher diktatorischer Umgang auf die einzelnen Filme auswirkte und welcher Mechanismen es bedurfte, um die allgemein gehaltenen politischen Direktiven in die konkreten Filminhalte umzusetzen.