Samuel Prívara Libros

"...rozhodování není záležitost pouhého rozumu, zároveň bychom se však neměli nechat vláčet emocemi či se spoléhat jen na intuici. Udělat spravné rozhodnutí v křesťanském pojetí vyžaduje tzv. rozlišování... Jedním z těch, kteří v tomto "sportu" dosáhli mistrovství, byl Ignác z Loyoly.."O Ignácovi, různých peripetiích v procesu rozhodování a jak se k nim co nejlépe postavit pojednává tato kniha, která se dá použít jako stručný a čtivý návod jak pro období náročného rozhodování, tak pro období klidu, kdy jen nevíme, jak ho prožít, aby se stalo obdobím růstu a příprav na další životní výzvy.

Kniha čtenářům nabízí nejen reflexi, ale i praktické nástroje, jak se nenechat při rozhodování strhnout momentální náladou ani ovlivnit tím, co přináší jen krátkodobý a egoistický užitek. Rozhodnutí je pozitivním uskutečnění naší svobody. Ta vychází z toho, kým jsme a jaké dary jsme dostali od Hospodina. Dokážeme-li se dobře rozhodovat, máme velkou naději nejen na to, že se nám podaří se v životě realizovat, ale že se staneme požehnáním pro svět, v němž žijeme, i své bližní.

Pojem „kontemplace“ se v poslední době stal velmi populárním, a to především v rámci rostoucího zájmu o spiritualitu. Nespočet publikací nabízí návod, jak snadno a rychle docílit lepšího výkonu v práci, klidnějšího života či kvalitnějšího spánku apod. Přestože tyto „pozitivní“ efekty mohou (převážně) v úvodních fázích kontemplace skutečně nastat, cílem této duchovní činnosti vůbec nejsou. Kontemplace je totiž především o vztahu. Její podstatou je důkladné očištění od všeho, co brání vnímání Boží přítomnosti v hlubině lidského nitra. Prostřednictvím neustálého „odevzdávání“ všech vnitřních i vnějších distrakcí v kontemplativní modlitbě se proměňuje lidské vnímání a vědomí. Kontemplace tak postupně vede ke zkušenosti a poznání Zdroje našeho bytí a k následnému růstu důvěry a velké vnitřní svobodě. Proměněný pohled a nově získaná svoboda však nezůstávají uzavřeny samy v sobě, v nitru člověka, nýbrž zvou k aktivnímu (nikoli aktivistickému) životu. Kontemplativní život je totiž součástí života Božího a my nejsme zváni k ničemu menšímu než se jej účastnit. Tato účast se projeví ve zdravé rovnováze mezi kontemplací a činností.

Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího. Možná se bojíme k něčemu se dlouhodobě zavázat. Co kdybychom se rozhodli špatně? A tak jen nerozhodně postáváme na "křižovatce" a máme strach na některou z cest vykročit. Jindy přebíháme z jedné cesty na druhou, a ani si nevšimneme, že stále jen kroužíme kolem místa, ze kterého jsme na začátku vyšli. Zdá se, že svoboda ve smyslu potenciálně neomezeného počtu možností nestačí. Více možností nám nepřináší ani větší radost, ani větší svobodu. Co když omezení a závazky nemusejí představovat něco negativního? Řeka bez břehů se rozlije do krajiny a nepoteče dál. Omezení a překážky sice nejsou příjemné, avšak umožňují nám růst. Závazek lze zase chápat jako investici do té možnosti, kterou považujeme za správnou. Dává nám sílu překonávat překážky, připomíná nám orientaci na cíl a dodává odvahu. Tato kniha nám pomůže v hledání těch správných možností a umožní nám žít namísto strachu ve svobodě. Náš život může vypadat úplně jinak, pokud nalezneme odvahu, abychom se nejen vydali na cestu, která je v souladu s Božím snem o našem životě, nýbrž na ní i vytrvali.

Mnoho lidí uprostřed dnešního rychlého světa, hektického životního stylu i rostoucích pracovních nároků pociťuje silnou touhu po plnějším, svobod- nějším a smysluplnějším životě. Některým v tomto hledání pomohla duchovní cvičení v některém z exercičních domů. Po návratu do běžného života však "narazili" na realitu a nezřídka i na otázku, zda to, co zakusili, je vůbec možné dlouhodobě udržet a rozvíjet i při práci, studiu či jiných povin- nostech. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka klade každodenní život. Přišel proto s konceptem "duchovních cvičení v běžném životě". V knize, kterou držíte v rukou, naleznete podrobné návody na to, jak oživit a prohloubit svůj (nejen) duchovní život, a také systematicky uspořádanou řadu přehledných "cvičení" vycházejících z Bible i z jiných textů, které mohou pomoci těm, kdo by chtěli dát své modlitbě pevnější základy a nechat se inspirovat bohatou tradicí ignaciánské spirituality.

Tato kniha se pokouší nalézt a pojmenovat styčné body mezi třemi velkými duchovními cestami - ignaciánskými duchovními cvičeními, jógou a zenem, které vycházejí ze tří zásadních náboženských tradic - křesťanství, hinduismu a buddhismu.V dnešním multikulturním světě se spolu nevyhnutelně setkávají i různá náboženství a duchovní tradice. Ignaciánská tradice a spiritualita Východu si klade za cíl poctivě prozkoumat možnosti, jak se tyto cesty mohou vzájemně obohatit. Nehodlá popírat filozofické a antropologické rozdíly, které mezi nimi existují, zaměřuje se hlavně na překryvy, společné prvky a techniky, které můžeme využít ve své duchovní praxi. Koneckonců, pro člověka dobře zakotveného v jeho vlastní identitě představuje setkání s jinou tradicí především příležitost k velkému obohacení.