Alena Vávrová Orden de los libros

Stát se rodičem není jen tak. Je to jako vydat se do neznáma na dlouhou cestu, která zdaleka není jen vyhlídková, ale vede přes náročné vyčerpávající úseky, zákruty a odbočky, kde se lze snadno ztratit. Přičemž mapa našich rodičů, které bychom se mohli případně držet, je buď omšelá a nečitelná, nebo nám ani zdaleka nevyhovuje. Tato kniha je rodičovským průvodcem, který neukazuje jediný možný směr, kudy a jak se vydat, ale předkládá záchytné body, které vám pomohou najít tu správnou cestu pro vaše rodičovství, přitom dává prostor jedinečnosti každého. Zaměřuje se na základních šest principů rozvoje u dětí a rodičů a vztahu mezi nimi z pohledu vývojové a vztahové psychologie a neurobiologie, které jsou základními stavebními kameny funkčních vztahů a komunikace po celý život. Kniha nabízí jak obecný náhled na tyto principy, tak širší kontext jejich uplatnění, řešení konkrétních situací a příklady z praxe.

Vávrové ohnivá Tu "panenku" jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) svět je zlý, že? Ohnivá panenka vás přesvědčí, že to není (vždycky) pravda. Autorka zvolila název své básnické sbírky dobře. Chce to talent a kuráž, být Alenkou Vávrovou. Ponořte se do jejího světa, je prostýale jen zdánlivě. Autorka příjemně pracuje s vnitřním rýmem budícím asociace letního rána, je citlivý i rafinovaný, směje se sám sobě, nefňuká a pokud bolí, tak s grácií, vzlyk dozní s ozvěnou, je to tak normální... A to je ta nejvyšší možná meta. Normální svět. Prosvícený slovem. Čtěte, Ohnivá panenka vám dá sílu. Olga Walló Kniha poezie františkolázeňské básnířky přináší verše, které ve zdánlivě všedních a prostých motivech zobrazují radosti i strasti světa, v němž je dnešnímu člověku dáno žít a existovat.

Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často 'míří na komoru' a - nemíjejí se cílem. Mnohdy je A. V. strohá až minimalistická, jindy zas srší její verše-petardy jako barevný ohňostroj na temném nebi. Často jsou básně napsány v humorném tónu a s nadhledem, okořeněné ironií a sebeironií. Její postřehy ze života a její politické a filozofické šlehy mnohdy až pálí. Alena Vávrová je básnířka IN NATURA, ačkoliv zná a ví, není žádný POETA DOCTUS. Právem je označována jako "český Ferlinghetti v sukních".

Patnáctá sbírka poezie Alenky Vávrové, františkolázeňské patriotky s ilustracemi Jiřího Slívy, obsahuje křehkou, ale zároveň vtipnou poezii.

Spojení křehkých vícevrstevnatých veršů zkušené básnířky Aleny Vávrové a jemných kreseb letos osmdesátiletého výtvarníka Jaroslava Chebena, tvoří výjimečnou knížku. Díky úzké spolupráci autorky a výtvarníka vzniklo velice kompaktní dílo, kde ilustrace jen nedoprovázejí, ale tvoří stejně důležitou část obsahu. Ačkoliv je celá sbírka na téma lásky, erotiky a mužskoženské vzájemnosti, nedočkáte se žádného patosu nebo studu, ale velice půvabného spojení smyslných ilustrací a bystrých textů.

Sbírka veršů současné české básnířky, napsaná a vycházející u příležitostí 100. výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala. Jméno Bohumila Hrabala se v poezii Aleny Vávrové nevyskytuje náhodně, neboť obsahem a cítěním svých veršů má autorka velmi blízko k velkému mágu české literatury. Hrabalovské motivy se tu v drobných epizodách objevují téměř nepřetržitě. Tím nejnaléhavějším je pak patrně onen téměř nepostřehnutelný záchvěv, ustrnutí v okamžiku, který má pro člověka jedinečný a v dané vteřině nepostradatelný význam. V jedné básní dokonce Bohumil Hrabal vstupuje do autorčina snu s nezbytným "kýblem piva" a zároveň přistižen i při neobvyklé činnosti: "Zpíval o člověku / a lev mu dával pac..." Hrabal je obsažen i samotném titulu sbírky, v kočkách a kocourech, již se tu občas mihnou - ale hlavně i v jakémsi pábitelském smutku nebo naopak grotesknosti, které tento soubor veršů provázejí...

Útlá sbírka svérázné a již zavedené autorky, žijící v krásném lázeňském městě Františkovy Lázně, které je jí trvalou inspirací. Také název této sbírky byl inspirován františkolázeňskou kavárnou stejného jména – Café Illusion, kde autorka ráda tráví volné chvíle i chvíle se svými přáteli. Nejedná se však o verše idylické, jak bychom třeba očekávali, ale naopak – spíše o verše syrové, drsné i upřímné, i verše poznamenané splínem dnešních generací.

Knížka obsahuje dvě sbírky poezie s názvy Šíp u cesty a Cesta na Golgotu. Její titul nenajdeme v žádném z názvů sbírek ani samotných básní v nich obsažených, ale ten s vlídnou ironií nabízí klíč k tvorbě Aleny Vávrové, jak ji sama představuje vlastními slovy: „Moje básničky jsou všechno možné, jenom ne lhostejné… nemlčím.“