Gustav Hajčík Orden de los libros (cronológico)

Na břehu pruzračné řeky je Jašikovou prvotinou. Odehrává se na horních Kysucích v předmnichovské republice v letech nejtěžší hospodářské krize. Ustředním dějovým motivem je zde láska dvou mladých lidí Marie a Štefana. Její vznik, růst i tragické zkoušky se odehrávají na břehu řeky,, Kysuce", kde domovem je krása a děsivá bída. Tuto bídu nesou jedni s trpným zoufalstvím, druzí proti ní bojují. Je to doba těžkých třídních zápasů, demonstrací a hladových pochodů.

Mnohovrstevnatý poutavý příběh o střetu dvou rozdílných pohledů na svět Štefan Riečan přichází se svou rodinou do Palánku na jižním Slovensku, aby si zde – jak alespoň doufá – odpočinul po dlouhých letech války. Chce především získat zasloužený klid a štěstí. Jeho naděje se mu však nesplní. Na vině je mladý průbojný pomocník Valouš, který byl Štefanovi přidělen spolu s výnosným řeznictvím po maďarském uprchlíkovi a před kterým ho všichni varovali. Štefanova manželka má na Valouše poněkud jiný názor a navíc – ne nadarmo se říká, že láska je slepá… Román, který získal mnoho ocenění a byl úspěšně zfilmován

Vražda hlavního rozhodčího při zápase první fotbalové ligy a potom ještě další vražda jednoho z hráčů, to jsou záhady, které řeší zkušený kapitán pražské kriminálky ve spolupráci se svým synovcem novinářem. Napínavý příběh odhaluje stinné stránky kolem finančních otázek klubů, kolem tipování, sázek i kolem bohémského života hráčů a funkcionářů.

Nach über zwanzig Jahren kehrt Ladislav Mňačko, ein Autor, dessen Name der jüngeren Generation kaum bekannt ist, in die slowakische Literatur zurück. Nach seiner Emigration im Jahr 1968 verschwand sein Werk aus dem literarischen Diskurs, doch in den fünfziger und sechziger Jahren erregte er mit seinen Büchern und journalistischen Beiträgen große Aufmerksamkeit. Zu seinen bedeutenden Werken zählen die Reportage „Kde končia prašné cesty“ und die Romane „Smrť sa volá Engelchen“ und „Ako chutí moc“, die scharf gesellschaftliche Probleme reflektierten und den Boden für die Ereignisse von 1968 bereiteten. Mňačko setzte seine literarische Tätigkeit auch im Exil fort, wobei seine Texte, wie die Essays „Agresori“ und „Siedma noc“, ebenfalls von Bedeutung sind. Die Neuauflage des Romans „Ako chutí moc“ ist besonders relevant, da sie das Lebensschicksal eines ehemaligen Revolutionärs und führenden Staatsmannes analysiert, dessen Macht ihn allmählich zersetzt. Das Werk kann auch als Kritik an den nicht-stalinistischen Machthabern der letzten zwanzig Jahre gelesen werden und deckt die gleichen Machtmechanismen sowie den demoralisierten Einfluss der Macht auf. Daher ist dieses Werk auch heute aktuell und kann zur gegenwärtigen gesellschaftlichen Erneuerung beitragen.

Sedm povídek (Skaliny, Talent, Johanka z Podlazu, Útok, Kdo jde po cestě, Případ, Místo květů na hroby), vybraných z Mináčových sbírek Na rozhraní, Zapadlý kout a Záznamy. Spojují reportáž s beletrií a otvírají řadu pohledů na slovenskou vesnici let padesátých našeho století a na ty, kdo na ní žijí a svými vlastnostmi určují její život a tvář.

O horečnatých dnech a katastrofálních záplavách v létě 1965 na jižním Slovensku. V knize se autor ptá: Kde jsme udělali chybu? A udělali jsme ji vůbec? Katastrofu přibližuje očima důstojníka branných sil.Úryvek z knihy:Šel jsem tam, chtěl jsem pomoci. Měl by pomoci každý, kdo může a má k tomu síly. Jsou to naši lidé. Nemůžeme je nechat napospas osudu. Co jim dáme, dáme vlastně sobě.

První díl trilogie Generace Rok 1943 -1944 3 kapitoly: Město spí a mluví ze sna, Starý dobrý venkov, Čas čekání

Třetí díl trilogie Generace roky: 1946-1948 2 kapitoly: Chladný vítr zrána, Někomu den, někomu noc.

Kniha črt ze současnosti, o níž autor říká: "Je v ní řeč o starém, konzervativním maloměšfáctví založeném na vlastnictví, i o jeho nové, elastické podobě, která útočí na poctivé lidi a rozkládá je. A o silách, které mu odporují a jež s ním bojují."