In his much quoted, seminal work, On Liberty, John Stuart Mill attempts to establish standards for the relationship between authority and liberty. He emphasizes the importance of individuality which he conceived as a prerequisite to the higher pleasures-the summum bonum of Utilitarianism. Published in 1859, On Liberty presents one of the most eloquent defenses of individual freedom and is perhaps the most widely-read liberal argument in support of the value of liberty.
Ryze odborná, z živé novodobé hudby vycházející práce. Autor sám zdůrazňuje, že není učebnicí a předpokládá znalosti, jaké podává školská harmonie. V devíti kapitolách pojednává o harmonickém materiálu temperované chromatiky,zvukových vlastnostech a třídění harmonického materiálu, úpravě a vyjádření souzvuků, harmonickém pohybu a praxi kompoziční i analytické.
Příručka je určena, jak zdůrazňuje sám autor, hudebníkům neskladatelům nejrůznějšího rozsahu zájmů a znalostí a volí u nás nový způsob výkladu, neboť vychází z hotových skladeb a jejich harmonickou podstatu objasňuje důsledně analytickou metodou. Výklad doprovází jen nejnutnějšínotové ukázky, ale na konci kapitol jsou uvedeny bohatě soupisy odkazů na místa ve známých i dostupných skladbách mistrů našich i cizích, která umožňují samostatné analytické studium probraných harmonických jevů.
Karel Janeček, geniální matematik, workoholik, vášnivý sportovec, parašutista, ale hlavně bojovník proti „zlojedům“, filantrop a společenský reformátor a vizionář... Anebo snad samozvaný spasitel? Jeho jméno nelze přehlédnout, a už vůbec ne ignorovat. V knize rozhovorů Jindřicha Kabáta poznáte všechny jeho tváře a černobílé fotky Martina Kabáta vás dokonale vtáhnou do jeho barevného světa.
Odborná studie, ve které autor zpracovává látku přesahující užší rámec popisné nauky o formách a vyděluje z ní samostatnou nauku o stavbě skladeb, tektoniku, a to v těchto základních kapitolách: I. Zvuk a čas; II. Hudební myšlenky; III. Bloky hudby; IV. Tektonické funkce; V. Stavba skladeb. Studie přináší nový přístup k otázkám hudební formy.
Autor, docent hudebně theoretické katedry Akademie musických umění, shrnul do této práce látku po léta promyšlenou a pedagogicky stále ověřovanou, vysvětlující hudební formy nikoliv jako schemata, jež skladatelé vyplňují hudbou, nýbrž jako živou komposiční linii, danou vnitřní nutnostískladatelovy fantasie a invence. * V první obecné části pojednává o základních složkách hudebního projevu, t.j. o rytmu, melodii, harmonii, dynamice, tempu, dále o skladbě a jejích částech, o práci s hudebním thematem a motivem. * V druhé části - speciální - jsou probrány základní jednověté formy, cykly a kombinované formy a jejich uplatnění ve vokální a instrumentální hudbě. Výklad forem je doložen množstvím notových příkladů.
V prvé části publikace, jež vyšla jako první díl zamýšlené "Nauky o hudební skladbě", probírá autor theorii melodie v souvislosti s ostatními prvky hudebního díla. Kapitoly druhé části seznamují s methodami analysy melodie, a to na příkladech hudby středověké, klasické, novoromantické amoderní. Závěr knihy, věnovaný ukázkám možnosti praktického studia melodiky, podává návrhy k řešení různých skladebních úkolů.
Karel Janeček's Foundations of Modern Harmony, translated into English for the first time, presents a theory of chord quality in atonal context. First published in 1965, it stands out among music theoretical publications with its balanced approach that combines systematics and empirical studies. Janeček's systematics could be described as set theory, where simultaneities and their features are explored instead of abstract pitch-class sets. The plenitude of possible chords in chromatic tonal space is classified in this work, long before that of Forte, using the concept of "orientation scheme," an equivalent to prime form.Systematic thoughts are checked from the point of view of compositional practice and cognitive processes. Chapters discussing different perceptions of dissonance depending on the voicing, or retention of heard sound in mind, explain many generally recognized rules for orchestration. The system characterizing chord qualities is complemented by a system of triadic combinations, illustrated by works of both Czech (Martinů, Krejc̆í, Novák) and Western composers (Roussel, Hindemith, Honneger). After building solid building blocks, Janeček develops his five-member dualist functional system that can be traced via Otakar S̆ín to Hugo Riemann. The top of the theory arch provides notions of harmonic coherence in atonal contexts, an exciting complement to those by Schoenberg and Hindemith.
Někdy stačí odečíst jedno číslo a vše je zcela jinak. Když Hellerův román Hlava XXII dobyl svět, jeho název se v hlavách lidí udomácnil jako označení pro situace ztráty, kdy má člověk na výběr, ale žádné z jeho rozhodnutí nevede k úspěchu. Hlava XXI má zela jiný rozměr. Je o propojení svobodného ducha s nesmírnou inteligencí, schopností sjednocovat a vůlí konat. Je o čísle univerza, prosperity a úspěchu, které nadanému studentu matematiky vydělalo první milion a posunulo ho k miliardám. Magie čísla 21 ovlivnila život Karla Janečka natolik, že ho v roce 2016 vyhlásil za číslo našeho vesmíru. Jednadvacítka se stala jeho podpisem. Vnáší ji do všeho, co dělá. Hlava XXI zřejmě nejvýstižněji zrcadlí obraz Karla Janečka, kterého máte možnost poznat jako člověka. Netradiční a nepřehlédnutelnou osobnost, která už nevsadí svůj život na čistou náhodnost. O svou mysl a tělo pečuje kalokagathií. Neustále posouvá své hranice. Otevřeně vyjadřuje názory. Bojuje proti nesvobodě, nespravedlnosti a korupci. A v mnohém předběhl svou dobu. Jeho hlava nikdy nespí. Proto dnes říká: „Jednadvacítkou to začíná…“
