Adriena Šimotová Orden de los libros (cronológico)

Rozhovor s Adrienou Šimotovou je pokusem nahlédnout do způsobu myšlení naší přední výtvarné umělkyně, neobyčejně pevné a v životě těžce zkoušené ženy. Její výtvarný rukopis je tak originální, že i v 21. století je rozeznatelná a zapamatovatelná stejně jako velcí umělci z minulého století Pablo Picasso, Andy Warhol či náš Jiří Kolář. Kniha je rozdělena do tří částí první se snaží odpovědět na otázku, jak přichází k paní Šimotové obraz a jak a kdy se s ním loučí. V druhé části rozhovor krouží kolem otázky, jak se má člověk dívat na obraz, zvlášť když je abstraktní. Třetí část pak hledá odpověď na otázky, kdo je to umělec a co lze v umění někoho naučit.

Hoffnung wird besonders intensiv empfunden in Zeiten der Krise, im Leben jedes einzelnen Menschen wie auch von Gesellschaften. Wenn sich manche Hoffnungen als bloße Illusionen erweisen, ermöglicht dies der Hoffnung, sich zu reinigen und zu reifen, »in die Tiefe zu zielen« und sich neu auszurichten – Krise ist auch eine Wiege der Hoffnung. Die Hoffnung ist dann wie ein Spalt, durch den die Zukunft einen Strahl ihres Lichtes in die Gegenwart wirft. In diesem Buch würdigt Tomáš Halík verschiedene Gestalten der menschlichen Hoffnung und zeigt, was in ihnen verborgen sein kann – z. B. wenn in alltäglichen Erfahrungen existenzielle Fragen aufscheinen oder wenn darin die Sehnsucht nach dem Absoluten spürbar wird.

Kniha, kterou ke příležitosti konání stejnojmenné výstavy, sestavil architekt Jan Kaplický, je koncipována jako dialog inspirace mezi dědečkem a vnukem. Přináší mnoho z díla Josefa Kaplického, sochy, fotografie plastiky, obrazy i architektonické návrhy.

Katalog byl vydán k výstavě Adrieny Šimotové v Galerii města Plzně o.p.s. v rámci IV. Mezinárodního bienále kresby Plzeň 2008.

Adriena Šimotová (6. srpna 1926 – 19. května 2014) patřila k nejvýznačnějším českým výtvarným umělcům, získala řadu významných mezinárodních ocenění, její díla jsou zastoupena ve významných domácích i zahraničních sbírkách. Kniha nazvaná podle autorčina díla reprodukovaného na obálce není monografií o Adrieně Šimotové, ale souborem jejích vlastních textů, které psala v průběhu svého života. Jsou to úvahy, dopisy, básně, poznámky a rozhovory, které mohou přispět k hlubšímu, přesnějšímu a intimnímu pochopení jejího výtvarného díla. Texty jsou doprovázeny reprodukcemi autorčiných děl a fotografiemi ilustrujícími její biografii. Kniha tak představuje velmi osobitý a nezvyklý autoportrét umělkyně. Hlava k listování byla poprvé vydána v roce 1997, její editorkou byla Milena Slavická, grafickým úpravcem Viktor Pivovarov; jejich koncepce je ve druhém vydání zachována.

1976-1986 / Jiří Šetlík ; [doslov napsala Adriena Šimotová] Ve svých esejích z osmdesátých let autor zachytil současné české zakázané výtvarné umění, pro něž se snažil zachovat živou diskusní atmosféru. Jeho eseje tehdy kolovaly ve strojopisech mezi všemi, kdo se zajímali o české výtvarné umění. Portréty Adrieny Šimotové, Magdaleny Jetelové, Vladimíra Janouška, Čestmíra Kafky a dalších umělců patří dnes k základní literatuře o českém umění 70. a 80. let.

"Kniha demlovsko-weinerovské snovosti" (Bedřich Fučík) rozšířená o prózy a fragmenty próz z pozůstalosti. K vydání připravili a ediční poznámky napsali Robert Krumphanzl a Marcel Kabát. Doslov Eva Formánková. Výtvarný doprovod Adriena Šimotová. Typografie Vladimír Nárožník.

Adriena Šimotová (6. srpna 1926 – 19. května 2014) patřila k nejrespektovanějším osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století a počátku století jedenadvacátého, získala řadu mezinárodních ocenění, její díla jsou zastoupena ve významných domácích i zahraničních sbírkách. V knize Uvnitř-vně (malá sdělení) autorka poprvé publikovala svoji literární tvorbu prostřednictvím výboru sestaveného z krátkých úvah či jejich fragmentů, příležitostných poznámek, deníkových záznamů, vzpomínek, postřehů z cest ad.. Kniha zprostředkovává pozoruhodnou zkušenost s autorčiným myšlením, s jeho tematickou orientací, a může jedinečným způsobem přispět k obohacení a rozvinutí minulých či budoucích setkání s autorčinou výtvarnou tvorbou. Výbor zahrnuje texty z let 1976 až 1993; je doprovázen reprodukcemi drobných figurativních kreseb a skic z té doby i několika kresbami (s perforací) věnovanými poezii Vladimíra Holana. Vydání upravil Vladislav Zadrobílek.

Ilustrace Adriena Šimotová. Graf. úprava Vladislav Zadrobílek. - Poslední česky psaný text Věry Linhartové (nar. 1938, od roku 1968 žije v Paříži) evokuje příběh básníka a spisovatele Gérarda de Nerval.

Autorka se v psychologickém příběhu s kriminálními prvky pokouší zachytit obraz mezilidských vztahů v rodině i na pracovišti, ale těžištěm jejího zájmu je lidská žárlivost. Není v tomto případě obyčejná, nejedná se o milostný trojuhelník, nýbrž muž s nedostatečným sebevědomím závidí společenskou prestiž svému staršímu příteli.