Parámetros
- 162 páginas
- 6 horas de lectura
Más información sobre el libro
Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.
Compra de libros
Mocenské vztahy: Historie, rétorika, důkaz, Carlo Ginzburg
- Idioma
- Publicado en
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Mocenské vztahy: Historie, rétorika, důkaz
- Idioma
- Checo
- Autores
- Carlo Ginzburg
- Editorial
- Karolinum
- Publicado en
- 2013
- Formato
- Tapa blanda
- Páginas
- 162
- ISBN10
- 8024620790
- ISBN13
- 9788024620794
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Ciencias sociales, Tema histórico, Historia, Temática filosófica, Filosofía, Literatura Italiana, Narración, Historiografía, Retórica, Filosofía de la Historia, Limas
- Primera publicación
- 1999
- Título original
- History, Rhetoric, and Proof: The Menachem Stern Jerusalem Lectures
- Calificación
- 4,35 de 5
- Descripción
- Carlo Ginsburg, autor dnes již legendární mikrohistorické studie Sýr a červi, se ve čtyřech jeruzalémských přednáškách přednesených na počest Menahema Sterna věnuje vztahům rétoriky a historiografie. Na základě značně odlišných textů – Aristotelovy Poetiky, Vallova prokázání nepravosti Konstantinovy donace, jezuitských historiografických záznamů z počátku 18. století a Proustova komentáře k Flaubertovu stylu – ukazuje, že rétorika se vztahuje nejen k ornamentu, ale i k historickému porozumění a pravdě. Spolu s autorem tak čtenář objevuje oblast na pomezí klasické pozitivistické historiografie a postmoderního přístupu, pro nějž je historický popis pouze jedním z nekonečného množství možných příběhů, vyprávěním opírajícím se spíše než o pravdu o rétorickou dovednost vypravěče.