Přítelkyně z domu smutku

Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice, kde každá kapitola představuje novou osobu, známou autorky. Některé z nich se staly jejími přítelkyněmi, jiné vzbuzovaly odpor, ale všechny byly vězeňkyněmi. Autorka detailně popisuje charakter každé ženy a psychologicky rozebírá, co je přivedlo do tohoto nevlídného prostředí. Vězení, vzdálené nejen zrakům, ale i citům lidí, má devastující dopad na psychiku žen, které zde trpí až na hranici mentální retardace. Vztahy na cele a v celé věznici jsou zachyceny s důrazem na vliv takového prostředí na jednotlivce. Autorka si uvědomuje, jak se její hodnotový žebříček radikálně změnil; v drsném prostředí začíná klást důraz na jiné hodnoty než v době svobody. Každý člověk má jiné potřeby, a psychický nátlak zde vykonává své. Všechny vězeňkyně touží po svobodě, ale prostředí je kruté a jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco někteří se stávají egoisty, jiní myslí na ty, kteří zažili větší krutosti, a snaží se jim zpříjemnit pobyt. Autorka se soustředí na pocity a emoce svých spoluvězeňkyň, čímž vytváří hluboké portréty lidí na okraji společnosti a analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. I když strávila ve vězení jen rok, její zkušenosti měly na dílo zásadní vliv.