Popelka Libuše Šafránková

Již několik generací dětí ji zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chytrou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák koncem června 2008 při předávání titulu "Hvězda mého srdce" v anketě České televize nazval "Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou". Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obecné škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do povědomí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvořila pověst nepřístupné, uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina a uchování soukromí před bulvárním zájmem veřejnosti nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili, když je dnes již neexistující bulvární deník napadl s neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí uplynulého století.