Anglie hraje venku

Tři Angličané vyprávějí o minulosti, současnosti a budoucnosti - a stále je to o násilí jako bolestném hledání identity. Zemitým jazykem se autor snaží odkrýt věčnou motivaci chování, s nímž jsou mladí Angličané spojováni nejen jako fotbaloví fanoušci - rvačky, opilost, výtržnictví, rasismus. Tři muži vyprávějí a uvažují - jeden o skutečné válce - vzpomínání na druhou světovou (minulost), druhý o válce fotbalové - chuligáni na cestě Evropou za svým týmem (současnost), a třetí o válce především sama se sebou - tvrdí hoši pod vlivem drog a jejich \\\"vize\\\" (budoucnost). Figurují zde tedy rozličné a zároveň stále děsivě stejné motivy - nejistota, zakomplexovanost, strach z budoucnosti a zároveň vrozený pocit nadřazenosti, světopanství a elitářství se střetávají v dilematu ústícím do agresivity, sexu a často falešného cynismu, v němž hraje nezastupitelnou roli identifikace s příslušným davem.