Parámetros
Más información sobre el libro
Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?
Compra de libros
Ta hlava větru vypadá jako pes, Dagmar Urbánková, Martin Josef Stöhr
- Idioma
- Publicado en
- 2008
- Encuadernación
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Ta hlava větru vypadá jako pes
- Idioma
- Checo
- Autores
- Dagmar Urbánková, Martin Josef Stöhr
- Editorial
- Host
- Publicado en
- 2008
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8072942999
- ISBN13
- 9788072942992
- Serie
- Categorías
- Etiquetas
- Literatura checa
- Calificación
- 3 de 5
- Descripción
- Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?