Případ Václava Talicha : k problému národní očisty a českého heroismu

Po skončení druhé světové války byl dirigent Václav Talich obviněn z kolaborace, přičemž inspirátorem obvinění byl ministr Zdeněk Nejedlý. Publikace zkoumá jejich vztah v meziválečném období, kdy Talich byl členem sociálnědemokratické strany a měl přátele z levicových kruhů. Konflikt mezi nimi nastal v roce 1935, kdy Nejedlý neúspěšně usiloval o post šéfa opery Národního divadla pro skladatele O. Jeremiáše. Během druhé republiky oba muži hájili národní kulturní hodnoty. Autor se podrobně věnuje Talichovým dilematům během okupace, včetně problematického projevu v Obecním domě po atentátu na Heydricha a diskusím kolem jeho zatčení v květnu 1945. Talichovu obranu vyjádřili jeho spolupracovníci i komunisté, zatímco někteří Nejedlého žáci ho kritizovali. Politici jako E. Beneš a J. Masaryk se od polemik distancovali. Vyšetřování prokázalo, že Talich se v některých případech zachoval „nepřístojně“, ale nebyl potrestán, neboť jednal pod nátlakem a s úmyslem prospět národu. Zjednodušené závěry o jeho vině nebo nevinnosti nepomohou pochopit jeho jednání. Každý příběh je třeba posuzovat v historických souvislostech. Úcta k Talichovu umění zůstává, i když přijal kompromisy vyplývající z nátlaku nacistů a vlastních pochybností. Nejedlý nepřispěl k pochopení chování Talicha a jiných osobností za války. Publikace je rozšířenou verzí studie z roku 2009 a vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.