Jiří Křesťan Libros

Poutavě psaná životopisná monografie o Zdeňku Nejedlém (1878–1962) těží z autorova více než dvacetiletého výzkumu a je první velkou a komplexní analýzou této kontroverzní postavy moderní české historie. Zabývá se Nejedlého vědeckým i politickým působením, příčinami jeho příklonu ke stalinismu, jeho poměrem k politickým idolům (Masaryk, Stalin, Gottwald), ke spolupracovníkům i konkurentům (Beneš, Kopecký), k velkým uměleckým zjevům jeho doby (Dvořák, Janáček, Jirásek, Šalda), ale i jeho soukromým životem, vztahem k ženám a k rodině. Kniha je významným příspěvkem k dějinám komunismu a radikálního socialismu v českých zemích a získá pozornost i u zájemců o kulturní dějiny.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Po skončení druhé světové války byl dirigent Václav Talich obviněn z kolaborace, přičemž inspirátorem obvinění byl ministr Zdeněk Nejedlý. Publikace zkoumá jejich vztah v meziválečném období, kdy Talich byl členem sociálnědemokratické strany a měl přátele z levicových kruhů. Konflikt mezi nimi nastal v roce 1935, kdy Nejedlý neúspěšně usiloval o post šéfa opery Národního divadla pro skladatele O. Jeremiáše. Během druhé republiky oba muži hájili národní kulturní hodnoty. Autor se podrobně věnuje Talichovým dilematům během okupace, včetně problematického projevu v Obecním domě po atentátu na Heydricha a diskusím kolem jeho zatčení v květnu 1945. Talichovu obranu vyjádřili jeho spolupracovníci i komunisté, zatímco někteří Nejedlého žáci ho kritizovali. Politici jako E. Beneš a J. Masaryk se od polemik distancovali. Vyšetřování prokázalo, že Talich se v některých případech zachoval „nepřístojně“, ale nebyl potrestán, neboť jednal pod nátlakem a s úmyslem prospět národu. Zjednodušené závěry o jeho vině nebo nevinnosti nepomohou pochopit jeho jednání. Každý příběh je třeba posuzovat v historických souvislostech. Úcta k Talichovu umění zůstává, i když přijal kompromisy vyplývající z nátlaku nacistů a vlastních pochybností. Nejedlý nepřispěl k pochopení chování Talicha a jiných osobností za války. Publikace je rozšířenou verzí studie z roku 2009 a vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Publikace mapuje různorodost židovských organizací v předválečném období, během Protektorátu Čechy a Morava i po skončení druhé světové války a osvobození. Po vzniku samostatného Československa se v rámci tolerantního prostředí mladého státu rozvinulo v nebývalé míře také chuť ždiovských obyvatel českých zemí zapojit se do společenského a spolkového života. Po období rozkvětu však s nástupem nacismu dochází k omezování těchto snad, jejichž definitivním koncem je okupace Československa.