Paměti jihočeského odbojáře

Josef Pikl (1908–1991), učitel z Vyskytné na Pelhřimovsku, se v roce 1971 rozhodl sepsat své vzpomínky, přestože měl obavy, že bude považován za povídálka. Požádal čtenáře, aby mu věřili, že vypráví pouze o prožitých nebo ověřených událostech, čímž chtěl čelit zkreslování historie z politických důvodů, zejména po nástupu komunistů. Pikl měl hluboký odpor vůči zveličování utrpení vězňů a koncentráků, protože skutečnost byla dostatečně otřesná. Jeho osobní svědectví se zaměřuje na český protektorátní odboj a podmínky v nacistických koncentračních táborech, přičemž popisuje postavení českého vězně. Po téměř čtyřiceti letech se čtenáři dostává výpovědi, která se setkává s klíčovými historickými událostmi a pomáhá je potvrdit. Piklova vzpomínka má také časový přesah do „mírových“ dob, kdy se nikdy nesetkal s nejtvrdšími formami komunistické represe, ale byl pomalu ubíjen úskoky a šikanou úředníků, kteří se distancovali od svých válečných činů. Jeho líčení let 1939–1975 představuje cennou zprávu o „malém“ českém člověku, jehož vnitřní velikost přesahuje obě krutovlády, které zemi postihly.