Nejsem jako džbán

„Já nevím, jestli jsem pro manželství. Proto pořád běhám po ulicích – mužský dech je totiž jako když foukne kovářský měch, natáhne po tobě ruce a může se dotknout tvého těla.“ V roce 1960, patnáctiletá Oliva Denarová žije v malé sicilské vesnici, kde jí matka neustále opakuje, že „žena je džbán – kdo ho rozbije, ten si ho nechá“. Oliva miluje studium, běhání a tajné kreslení filmových hvězd, přičemž se vyhýbá filmům, které jí prý „dávají brouky do hlavy“. Chodí se svým otcem sbírat šneky a brání svého kamaráda Sara před posměchem. Bojí se, že jakmile dostane měsíčky, ztratí svobodu a bude muset čelit mužům, aby se dostala k svatbě. Když ji systém, který toleruje útlak žen, donutí souhlasit se zneužitím, vzbouří se a využije právo volby, avšak za své „ne“ zaplatí. Autorka mistrně přetváří historii na příběh, odhaluje rozpory v lásce mezi rodiči a dcerou a zkoumá nejednoznačnou touhu, která může být jak lichotivá, tak děsivá, zejména když je vnucována násilím. Její dílo je sondou do násilí vyplývajícího ze společenských rolí, které se týkají všech, včetně mužů. Oliva je nezapomenutelnou postavou, zatímco její mlčenlivý otec, který ji nechává rozhodovat se, představuje jednu z nejdojemnějších mužských postav v současné italské literatuře.