Anděl na kolečkách

Holubův cestopis, napsaný na základě dojmů z USA, nese označení "poloreportáž". Ono "polo" však neznamená, že by Andělu na kolečkách něco chybělo do řádné reportáže. Znamená spíš, že to, co u běžných cestopisných prací často zbytečně zabírá celou rozlohu díla, je zde beze ztrát zhuštěno na část plochy; zůstalo tedy hodně místa pro něco navíc. A ta druhá polovina, to navíc, čím Holubova knížka hned upoutá, je především soustava naléhavých otázek, jimiž autor ohmatává každý jev. Již poslání každodenní práce exaktního vědce nutí holuba k preciznosti, k potřebě jít až do konce věcí a chápat na prvním místě realitu v celém jejím dosahu. Až k tomu, že svět je přece jenom jeden a všechno v něm se týká všech. Soustava Holubových otázek však také tvoří pevný světový názor a v každém jeho postřehu proto ihned nacházíme třídění, hodnocení. Na jeho konci je vždy výrok: tohle je s člověkem, tohle je proti němu; rozeznávejme obojí přesně! - V té neúplatnosti, ve které se věcnost stýká s patosem a spolutvoří tak modernost Holubovu, je důležitý nový rys Anděla na kolečkách.