Lubomír Houdek Libros

Stručná monografie předního českého psychiatra zkoumá, shrnuje a představuje problematiku delirií - poruch vědomí, kterým není ani v zahraniční odborné literatuře věnována zasloužená péče. Deliria a stavy zmatenosti představují velmi závažné psychické stavy vyskytující se především jako komorbidní poruchy při těžších somatických onemocněních a intoxikacích. Mnohdy se vyskytují také jako komorbidní syndrom u některých demencí. Tyto organické mozkové syndromy zhoršují prognózu somatických poruch, zvyšují mortalitu, prodlužují dobu léčby, zkracují délku života a ohrožují pacienty úpadkem kognitivních funkcí. Výrazně zhoršují kvalitu života pacientů i jejich nejbližších rodinných příslušníků a prodražují terapii. Základní znalosti o deliriích by měli mít lékaři všech klinických oborů, protože se mohou vyskytnout skutečně v kterémkoli věku a u různých somatických stavů.

Čtrnáct let od prvního a jedenáct let od druhého vydání jediné celostátní učebnice oboru intenzivní medicíny uplynulo od okamžiku, kdy vychází vydání nové, kompletně přepracované a v téměř trojnásobném rozsahu. Publikace se ihned po svém prvním vydání stala oblíbeným zdrojem informací nejen pro mediky, ale i základní učebnicí v postgraduální přípravě v těch klinických oborech, jejichž součástí je problematika intenzivní medicíny.

Jiří Černý... na bílém je autorizované souborné vydání hudební publicistiky Jiřího Černého (* 1936). Jeho šedesátiletá novinářská praxe a půl století soustavného psaní o hudbě budí již léta zasloužený obdiv a respekt. Jiří Černý byl mnohdy přímým účastníkem toho, co podstatně měnilo tvář naší hudební scény, a tak jeho recenze, rozhovory a komentáře cenným způsobem přispívají ke zmapování naší i zahraniční populární hudby v druhé polovině 20. století. Předkládaný obsáhlý knižní projekt nakladatelství Galén je hudební encyklopedií sui generis; a protože Jiří Černý umí o hudbě psát zajímavě, nadčasově, plasticky a věcně správně, stane se tento knižní soubor jistě navíc i neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kteří něco píší, překládají nebo se jen chtějí o hudbě dozvědět. Druhý svazek shrnuje Černého práce z let 1970-1979. V době normalizace měl hlavní publikační zázemí v měsíčníku Melodie, kde vyšly jeho zásadní články. V druhém a posledním roce existence Aktualit Melodie recenzoval singly a tento způsob bleskových minirecenzí přenesl i do Melodie. Pokračovala rovněž spolupráce s vydavatelskými společnostmi při psaní textů na obaly desek, včetně nahrávek určených pro zahraniční trh. Tento svazek obsahuje i dobové články psané pro zájmová periodika Kruh a Jazz, kde se objevily i texty plánované pro již nevydanou knihu.

Kniha se zaměřuje na volné písničkářské sdružení Šafrán, které působilo v 70. letech v Československu a zahrnovalo významné osobnosti české a slovenské folkové hudby, jako jsou Jaroslav Hutka, Vladimír Merta a další. Skládá se z několika částí, které se vzájemně doplňují. Úvodní text historika Přemysla Houdy analyzuje kulturně-politickou situaci té doby, legislativní rámec, v němž písničkáři vystupovali, a činnost Státní bezpečnosti, která se od roku 1975 zaměřila na jednotlivé členy Šafránu s cílem toto sdružení zlikvidovat, což se jí podařilo v roce 1977. Druhá část knihy obsahuje chronologicky uspořádanou koláž fotografií, plakátů, článků a dalších dokumentů, které osvětlují historii české folkové hudby v letech 1966–77. Třetí část tvoří Houdovy Rozhovory po třiceti letech s významnými osobnostmi, včetně manažera Šafránu a textařů. Kniha končí diskografií a bibliografií členů Šafránu a rozsáhlým jmenným rejstříkem. Nejedná se o tradiční historii českého písničkářství, ale o historické a pramenné dílo, které vybízí k dalšímu zkoumání této doby.

Hudební publicistika z let 1980 - 1989. Zásadní část tvoří články pro měsíčník Melodie (s vynucenou čtyřletou pauzou 1984 - 1987), hesla pro Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby, texty na obaly desek a pro Gramorevue.

Jiří Černý... na bílém je autorizované souborné vydání hudební publicistiky Jiřího Černého (* 1936). Jeho šedesátiletá novinářská praxe a půl století soustavného psaní o hudbě budí již léta zasloužený obdiv a respekt. Jiří Černý byl mnohdy přímým účastníkem toho, co podstatně měnilo tvář naší hudební scény, a tak jeho recenze, rozhovory a komentáře cenným způsobem přispívají ke zmapování naší i zahraniční populární hudby v druhé polovině 20. století. Předkládaný obsáhlý knižní projekt nakladatelství Galén je hudební encyklopedií sui generis; a protože Jiří Černý umí o hudbě psát zajímavě, nadčasově, plasticky a věcně správně, stane se tento knižní soubor jistě navíc i neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kteří něco píší, překládají nebo se jen chtějí o hudbě dozvědět. Čtvrtý svazek shrnuje Černého práce z let 1990-1994. Jeho zásadní část tvoří články pro nový časopis Rock & Pop, včetně obsáhlého celoročního seriálu Srdcerváči o světových zpěvácích. Podobné seriály připravil Jiří Černý i pro měsíčník Folk & Country: Albové milníky světového folku (1993) a Nezapomenutelné koncerty (1994). Součástí tohoto svazku jsou i všechny dochované komentáře Načerno, psané pro Český rozhlas, byť se v řadě případů netýkají primárně hudby, ale podávají výstižný obraz o dobových tématech, které Jiří Černý považoval za vhodné komentovat.

Výběr z besed s předními osobnostmi a přáteli 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, uskutečněných ve Faustově domě v letech 2000 až 2002.

Soubor zábavných cvičení vhodných pro práci s dyslektiky.

Také letošní sborník vypadá stejně jako ty předchozí. Je to ale jen zdání. Poprvé se totiž příspěvky vybíraly pouze podle toho, zda zapadají do letošního tématu a odpovídají odborným zájmům členů LS MS. Chceme totiž, aby sborník dával prostor všem, kteří jsou ochotni se podělit o své zkušenosti, výsledky své práce nebo o své názory na některý problém. Poprvé tedy předkládáme texty, které neprošly redakční úpravou jazykovou ani stylistickou. V některých případech dokonce lze říci že »nevyjadřují stanovisko redakce«, jak se píše v některých časopisech. Dívejte se proto na texty svým vlastním kritickým pohledem, není totiž pravda, že co je psáno, to je dáno«. Soudíme také, že čtenáři vzhledem ke svému profesnímu zaměření pracují s češtinou ve všech jejích podobách a jsou dostatečně erudovaní, aby sami posoudili, zda se autorům povedlo formulovat jejich myšlenky stručně, jasně srozumitelně a česky, jak to vždycky požadoval profesor Sovák.

Logopedická konference v roce 1996 byla poněkud netradiční. Hledali jsme téma, které by logicky navazovalo na naše dosavadní snažení, tedy logopedickou reedukaci a prevenci, které by bylo zajímavé nejen pro logopedy, ale i pro příslušníky různých jiných profesí a které by nám také dovolilo aspoň částečně dohnat to, co jsme po léta v návalu jiné práce zanedbávali a do jisté míry i podcenili, totiž propagaci oboru. Celkem logicky pak padl los na kulturu mluveného slova. Nešlo nám o obsáhlé a podrobné rozbory, ani o důkladné přehledy literatury. Šlo nám spíš o postřehy, pocity a názory lidí, pro které je řeč nástrojem jejich profese. Požádali jsme proto několik známých osobností, aby přijaly pozvání na naši konferenci, a jsme opravdu rádi, že je přijaly. Jsou to lidé vesměs velmi zaměstnaní a je pro nás ctí, že si na přípravu referátu i na vlastní vystoupení udělali čas. Sborník je doplněn i několika dalšími příspěvky, které byly získány během dalšího roku.