Jan Válek Libros

Príbehy o dvoch mačiatkach. Puf je ten hrdzavý a Muf, ten čierny... Príbehy Pufa a Mufa na dedine a Puf a Muf a vrabec Oskár.

Ertepelsko je pohádková vybájená země, ve které je povoleno vše, co jen fantazii vypravěče a dětí může napadnout. Je plná rozpustilostí, ale i toho, co v sobě skrývá každá pohádka: na konci spousty příběhů je ukryta nějaká životní moudrost, která se třeba může zdát neupotřebitelná v našem světě, ale pro život v Ertepelsku je naprosto nezbytná.

Rozkřídlil se pták na ostnité trnce * co pěnou květů stýská trpce * jeden ráz do roka..

“Viajero solitario” es una recopilación de artículos que exploran el tema del viaje a través de diversas experiencias, desde el trabajo en el ferrocarril y la vida como marinero hasta el misticismo y las corridas de toros. Jack Kerouac, un libertino orgulloso y educado, presenta una visión de la vida que se convierte en una obra literaria. Su interés por la aventura se manifiesta en su escritura, donde la lengua se convierte en el único acontecimiento genuino. Este texto es una condensación de sus experiencias, una versión cruda de su autobiografía que se refleja en sus ficciones. Las rutas de “En el camino”, la California de Big Sur, la iluminación en la montaña de “Los vagabundos del Dharma”, y otros lugares como París y Nueva York, se entrelazan en una peregrinación interior que refleja su doble espiritualidad: el catolicismo y el budismo. Como un vagabundo observador, su prosa espontánea y poética capta las sutilezas de la percepción. Gilles Deleuze comparó su escritura con una línea de dibujo japonés, pura y sobria. Para Kerouac, cada frase era una respiración, buscando descubrir formas nuevas en lugar de imitar las existentes. “Viajero solitario” representa la invención de una lengua extranjera dentro de la propia, el auténtico objetivo del viaje.

S vypravěčskou virtuozitou a šarmem sobě vlastním rozehrává autorka pět příběhů s tajemstvím, jejichž hrdinové se ocitli v těžkém duševním traumatu a hledají z něj východisko. Novely o zranitelnosti lidské duše a trestech za neovládnutí vášní či averzí jsou současně mementem před zápornými projevy egoismu, nesnášenlivosti, snobismu či kariérismu. Zajímavý námět, nečekané pointy, neobvyklé prostředí a především skvělé fabulační mistrovství přispívají k neobyčejné čtenářské přitažlivosti této knihy.

Autor žertovně laděné knížky o potížích novopečených právníků John Jay Osbor jr. je profesorem právnické fakulty na jedné z předních amerických univerzit. Ze své vědecké činnosti i právní praxe (poté, co absolvoval Harvardovu právní školu, působil u federálního soudu a ve wallstreetské advokátní firmě) čerpá náměty pro své zábavné romány. Prvotina Papírový hon, satira na byrokracii univerzitní administrativy, se ve své době proslavila mezi studenty a byl podle ní natočen úspěšný televizní seriál a film. Následovaly dva další příběhy, To jediné, co jsem udělal špatně a Páni advokáti. Osborn žije s rodinou střídavě v New Yorku, Maine a na Floridě a pracuje na své čtvrté knize.

Kniha obsahuje tři příběhy : Až se ucho utrhne (1974). Had (1975). Čichám, čichám člověčinu (1980).

Druhá novela (1951) a první knižně vydané povídky (1949) v jedné knize. Prózy, v nichž se střídají tóny humorné i vážnější a v nichž jde o polaritu mezi snem a skutečností. Novela Luční harfa vypráví příběh o lidech, kteří vedeni svým snem, se odvážili vzepřít maloměšťáckému okolí. Povídky Strom noci představují básnivé vidění světa z úhlu senzitivních jedinců, pro něž často mizí hranice mezi snem a skutečností.