Jan Válek Orden de los libros

Rozkřídlil se pták na ostnité trnce * co pěnou květů stýská trpce * jeden ráz do roka..

“Viajero solitario es una recopilación de artículos unidos por un mismo tema: el viaje. Empleo en el ferrocarril y como marinero, montañas, misticismo, lascivia, solipsismo, desenfreno, corridas de toros, drogas, iglesias, museos, calles, una aleación de vida como fue vivida por un libertino orgulloso, educado e indigente que va a ninguna parte.” - Jack Kerouac Las relaciones entre vida y literatura alcanzan en Kerouac un colmo: parece interesarle la aventura, pero le importa solo en la medida en que puede ser escrita. El único acontecimiento genuino de sus libros es la lengua, y pocas veces alcanzó esa lengua una realización más radiante que en Viajero solitario, condensación veloz de la experiencia de sus novelas, versión cruda de la autobiografía que leemos, enmascarada, en sus ficciones. También aquí se despliegan las rutas insondable de En el camino, la California de Big Sur antes de Big Sur, San Francisco, la iluminación en la montaña de Los vagabundos del Dharma, el México de los poemas de Mexico City Blues, el Tánger de William Burroughs, la insidia urbana del Nueva York de Los subterráneos, el descubrimiento de París y, al final del camino, el desencanto. Cada uno de esos viajes constituyen además estaciones de una peregrinación interior en la que está implicada la doble espiritualidad de Kerouac: el catolicismo y la práctica budista. Extranjero en todas partes, el vagabundo Kerouac observa, y su prosa espontánea, intensamente poética, se mantiene siempre sensible a las menores oscilaciones de la percepción. Gilles Deleuze comparaba la escritura de Kerouac con la línea de un dibujo japonés, una línea pura que tendía a la sobriedad y no admitía corrección. Para Kerouac, la frase no era una simple unidad de sentido; era una respiración. Su escritura tiende al descubrimiento de una forma, no a la imitación de una ya existente. Viajero solitario crea una escena para la ilusión de Deleuze: la invención de una lengua extranjera en el interior de la lengua propia, auténtica meta del viaje. - Pablo Gianera

S vypravěčskou virtuozitou a šarmem sobě vlastním rozehrává autorka pět příběhů s tajemstvím, jejichž hrdinové se ocitli v těžkém duševním traumatu a hledají z něj východisko. Novely o zranitelnosti lidské duše a trestech za neovládnutí vášní či averzí jsou současně mementem před zápornými projevy egoismu, nesnášenlivosti, snobismu či kariérismu. Zajímavý námět, nečekané pointy, neobvyklé prostředí a především skvělé fabulační mistrovství přispívají k neobyčejné čtenářské přitažlivosti této knihy.

Autor žertovně laděné knížky o potížích novopečených právníků John Jay Osbor jr. je profesorem právnické fakulty na jedné z předních amerických univerzit. Ze své vědecké činnosti i právní praxe (poté, co absolvoval Harvardovu právní školu, působil u federálního soudu a ve wallstreetské advokátní firmě) čerpá náměty pro své zábavné romány. Prvotina Papírový hon, satira na byrokracii univerzitní administrativy, se ve své době proslavila mezi studenty a byl podle ní natočen úspěšný televizní seriál a film. Následovaly dva další příběhy, To jediné, co jsem udělal špatně a Páni advokáti. Osborn žije s rodinou střídavě v New Yorku, Maine a na Floridě a pracuje na své čtvrté knize.

Príbehy o dvoch mačiatkach. Puf je ten hrdzavý a Muf, ten čierny... Príbehy Pufa a Mufa na dedine a Puf a Muf a vrabec Oskár.

Kniha obsahuje tři příběhy : Až se ucho utrhne (1974). Had (1975). Čichám, čichám člověčinu (1980).

Druhá novela (1951) a první knižně vydané povídky (1949) v jedné knize. Prózy, v nichž se střídají tóny humorné i vážnější a v nichž jde o polaritu mezi snem a skutečností. Novela Luční harfa vypráví příběh o lidech, kteří vedeni svým snem, se odvážili vzepřít maloměšťáckému okolí. Povídky Strom noci představují básnivé vidění světa z úhlu senzitivních jedinců, pro něž často mizí hranice mezi snem a skutečností.

Ertepelsko je pohádková vybájená země, ve které je povoleno vše, co jen fantazii vypravěče a dětí může napadnout. Je plná rozpustilostí, ale i toho, co v sobě skrývá každá pohádka: na konci spousty příběhů je ukryta nějaká životní moudrost, která se třeba může zdát neupotřebitelná v našem světě, ale pro život v Ertepelsku je naprosto nezbytná. -- zdroj: www.antik-klariani.cz --