Michail Michajlovič Zoščenko Libros

Výběr satirických povídek známého ruského humoristy, vydaný v edici Veselá četba nakladatelství Adolfa Synka.

Jeden z nejčtenějších sovětských spisovatelů nám ve svých povídkách přibližuje drobné lidičky ze sovětského "obyčejného života", kteří i v převratné době mají své malé všední starosti, a k jejich konfliktům dosavadním se pojí konflikty nové, sžívání se s novou skutečností.Zoščenko zná dobře sovětské prostředí - po revoluci se potloukal po mnoha městech v Rusku jako tesař, lovec, ševcovský tovaryš, telefonista, milicionář, hráč karet, kontoarista i dobrovolník na frontě - a umí z něho co nejvíce vytěžit pro své satirické humoresky. Čerpá odtud nejen motivicky, ale i jazykovou grotesknost, která je pro něj tak typická.

Humor a satira mají v ruské literatuře od dob Krylova, Puškina, Gogola či Saltykova-Ščedrina své nezastupitelné místo a taky svou svébytnou východoslovanskou chuť. Sborník Nic k smíchu představuje hned tři výrazná jména - A.P. Čechova, A. T. Averčenka a M. M. Zoščenka. Deset tématicky uspořádaných triád (tedy vždy Čechov-Averčenko-Zoščenko) vytváří zajímavý živočichopis běžných i méně běžných Rusů z konce impéria carského a naopak počátku ještě roztodivnějšího impéria komunistického. Sborník zároveň zachycuje zhruba půlstoletou etapu vývoje ruského literárního humoru.

Výber z humoristických poviedok Michaila Zoščenka dokazuje, akým bol mimoriadnym majstrom pera. Nezaprie, že jeho predchodcami boli Čechov a Gogoľ. V jeho smiešnych historkách sa mieša smutné s humorným, trpká irónia s úsmevom, absurdita s realitou. Námety si bral z najbežnejšieho životného prostredia. Ukazuje človeka z tej smiešnejšej stránky, ktorá obyčajne nebýva najlichotivejšia. Kedysi Zoščenkovi vyčítali, že si "ako meštiak a vulgárny človek zvolil za stálu tému prehrabávanie sa v najnižších a malicherných stránkach všedného života." Dnes môžeme práve tieto zápory považovať za klady. Jeho schopnosť vnikať pod povrch cítime ako umenie civilné, moderné, nevyumelkované a odvážne.