Gershom Scholem Libros

A collection of lectures on the features of the movement of mysticism that began in antiquity and continues in Hasidism today.

The correspondence between Theodor W. Adorno and Gershom Scholem reveals a deep intellectual friendship that blossomed despite their initial differences and mutual hostility. Spanning over thirty years, their letters cover a wide array of subjects, including philosophy, religion, history, politics, literature, and the arts. Additionally, they reflect on the life and work of their mutual friend, Walter Benjamin, showcasing the dynamic exchange of ideas between two influential thinkers in the 20th century.

With origins extending back in time beyond the Dead Sea Scrolls, the body of writings and beliefs known as the Kabbalah has come to be increasingly recognized not only as one of the most intriguing aspects of Judaism but also as an important part of a broader mystical tradition. Here is one of the most enlightening studies ever to plumb its complex depths and range over its rich history, written by the late Gershom Scholem, the world's leading authority on the Kabbalah.

One of the great masterpieces of Western religious thought, the Zohar represents an attempt to uncover hidden meanings behind the world of appearances. It is the central work in the literature of the Kabbalah, the Jewish mystical tradition. This volume of selected passages from the Zohar, culled by the greatest authority on Jewish mysticism, offers a sampling of its unique vision of the esoteric wonders of creation; the life and destiny of the soul; the confluence of physical and divine love; suffering and death; exile and redemption.

Scholem's studies on Kabbalah—the Jewish mystical-theosophical doctrine claiming to be an ancient revelation—offer a fascinating contribution to understanding the history and psychology of Judaism. The recurring images and symbols of a movement whose esoteric teachings have been disseminated over centuries across various schools cannot be fully grasped conceptually. Scholem interprets them within a vibrant context of the mystical tradition.

This book offers a groundbreaking English translation of Gershom Scholem's exploration of the intricate relationships between alchemy and Jewish Kabbalah, including its Christian adaptations and connections to C. G. Jung's myth-based psychology. Scholem critically examines historical ties, revealing the often-overlooked alchemical influences that shape Kabbalistic thought. It provides readers with a unique perspective on the intertwining of mysticism and psychology, enriching the understanding of these profound traditions.

Českému čtenáři se konečně dostává do rukou výběr z díla význačného vědce a myslitele Gershoma Scholema (1897-1982), jehož spisy tvoří základní práce o židovské mystice – kabale a jehož eseje nám přibližují duchovní kvas židovské inteligence nové doby. Autor tohoto doslovu měl možnost poznat profesora Gershoma Scholema před dávnými lety v Jeruzalémě a strávit s ním (podobně jako se zesnulým filosofem Samuelem Hugo Bergmanem) několik nezapomenutelných chvil. (z doslovu Vladimíra Sadka v knize)

Počátky kabaly - anotace Gershom Scholem (1897-1982), jeden z nejvýznamnějších židovskýchmyslitelů 20. století, v tomto díle podrobně analyzuje původ a ranástadia vývoje kabaly, což je bezesporu jednou z nejobtížnějších anejdůležitějších otázek náboženských dějin judaismu. Popisuje rozličnéproudy, které dokážeme rozlišit u nejstarších kabalistů, počínaje prvnímnástupem kabaly v knize /Bahir/ zhruba v polovině 13. století. Přitomseznamuje čtenáře s různými náboženskými a obecně historickými faktorypůsobícími v době, kdy kabala usilovala o svou krystalizaci. Ve svých\\\"Počátcích kabaly\\\" Scholem sleduje především gnostické a novoplatónskévlivy na raně kabalistické myslitele. Kabala v tomto období svého vývojevychází dle Scholema ze tří hlavních center: z Provence, Kastilie a Gerony.

Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřil své rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo – roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi – nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism). Asi

Aus Anlaß des 75. Geburtstages von Gershom Scholem, des großen Deuters des Judentums, erscheint der dritte Band seiner Judaica. Er ist spezifisch mythischen Problemen gewidmet. Scholem gelingt es, jüdische Geschichte von einem tieferen Verständnis für die Wechselwirkung religiöser, politischer und sozialer Faktoren her neu zu schreiben. "Seine Aufsätze", hieß es in einer Kritik, enthielten "eine Fülle von Schätzen des Denkens, Fühlens und Glaubens, von denen unsere abendländische Schulweisheit sich jahrhundertelang nichts hat träumen lassen".

Gershom Scholem se v knize zamýšlí nad tím, nakolik lze některé prvky židovské mystiky formativního období judaismu nazvat „gnostickými“ a nad jejich styčnými body i rozdíly ve srovnání s řeckou, křesťanskou či mandejskou gnostickou tradicí. Na studiu vybraných témat (spekulace o míře Těla a Božím oděvu, metatronovská mystika atd.) se věnuje jejich interpretaci uvnitř judaismu, která je nakloněna spíše etablující se ortodoxní linii a ač se v některých ohledech nevyhýbá cizím vlivům, postrádá dualistické vyhrocení. K tehdejším rozborům řeckých magických papyrů a počínajícím diskusím o svitcích od Mrtvého moře přidává odbornou reflexi hejchalotické literatury, jež v té době ještě nebyla kriticky zhodnocena a stála spíše na okraji zájmu badatelů. Kniha obsahuje Scholemovu (tj. první úplnou) edici hejchalotické makroformy Ma‘ase merkava a také vyhledávací studii Saula Liebermana (1898–1983) k ústní tradici o Písni písní.

Scholemovy Hlavní směry židovské mystiky jsou dnes už klasickou oborovou prací, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci. Kniha vyšla nejprve v anglickém autorizovaném překladu již v roce 1941 (Shocken Publishing House) a v němčině pak pod titulem Die jüdische Mystik in ihren Haupströmungen v roce 1957 v nakladatelství Suhrkamp. Dílo bylo pak přeloženo do řady jazyků a znovu a znovu vydáváno v němčině a v angličtině. Mezi českými hebraisty ji vysoce oceňoval např. prof. Vladimír Sadek – např. v jeho knize Židovská mystika (2003), v níž se zabývá převážně kabalou, je na Scholema mnohokráte odkazováno. Vydání této knihy v českém překladu Martina Machovce zaplňuje velkou mezeru, která v tomto oboru až doposud v české překladové literatuře existovala.

Scholem schildert die Geschichte der Anhänger des jüdischen Mystikers und Messias Sabbatai Zwi (1626-1676) nach Konversion und Tod ihres Gründers. Erlösung durch Sünde verlängert die historische Linie von Scholems großer Monographie und hebt deren Grundmoment hervor: daß nämlich die Sünde die Erlösung vorbereite, daß der Messias durch alle Verderbnisse und Unzulänglichkeiten der Welt hindurch müsse.

Gershom Scholem (1897–1982) begründete mit seinen Werken einen neuen Forschungszweig: die wissenschaftliche Erforschung der jüdischen Mystik, die ein neues Verständnis des Judentums und der jüdischen Geschichte eröffnet hat.

Na formování pojetí mesiáše a vykoupení v judaismu se podle G. Scholema (1897–1982) podílely zejména restorativní a utopické proudy, které dále přetvářely staré dědictví apokalyptiky. V esejích obsažených v tomto sborníku si autor všímá katastrofického a revolučního prvku židovského mesianismu i rozdílů oproti křesťanství ohledně vnitřního a vnějšího aspektu spásy. Zabývá se souvislostmi s kabalistickým chápáním nápravy světa; rozebírá antinomické tendence, vyjádřené v heretické koncepci „vykoupení skrze hřích“ a rozvinuté v lžimesiášských hnutích sabatianismu a frankismu v 17. a 18. století. V naukách východoevropského chasidství pak spatřuje jistou neutralizaci mesiášského napětí vedoucí k přesunu důrazu na osobní sféru člověka. Další eseje se týkají vybraných témat z dějin židovského náboženství a literatury.

»Die neue Sicht der Kabbala... brachte eine neue Auffassung der Gottheit mit sich: nicht mehr der ferne Gott der frühen jüdischen Mystik, aber auch nicht der abstrakte Gott der jüdischen Philosophen des Mittelalters. Diese Wandlung der Gottesvorstellung bildet den Gegenstand des Buches..., eine systematische Darstellung des neuen Gottesbewußtseins in seinen sechs Grundbegriffen: Die mystische Gestalt der Gottheit; Gut und Böse in der Kabbala; Der Gerechte; Das passiv-weilbliche Moment in der Gottheit; Seelenwanderung und Sympathie der Seelen; Die Vorstellung vom Astralleib... Mit der Bescheidenheit des wirklich großen Forschers sieht Scholem seine Bücher als Stoff für den kommenden Historiker an. Wir glauben, sie sind viel mehr. Sie sind eine Herausforderung an die Wissenschaft von heute als Ganzes« (Neue Züricher Zeitung) .

Le concezioni mistiche del linguaggio, dalle tradizioni orientali a pensatori come Jacob Böhme e il giovane Benjamin, vedono l'essenza del linguaggio come coincidente con quella del mondo. Nella tradizione ebraica, il primato della parola come luogo sacro assume una rilevanza particolare, con la meditazione sui Nomi di Dio e il loro fondo impronunciabile che diventa una passione assoluta, alimentando il pensiero della Qabbalah per secoli. Gershom Scholem illumina alcuni snodi e figure della mistica ebraica, come il Sefer Yesirah, Isacco il Cieco, Giqatilla e Abulafia, evidenziando il tema centrale del Nome e il suo legame con la rivelazione. Nella Qabbalah, l'essenza divina si manifesta attraverso dieci emanazioni, unite nell'albero delle sefirot, mentre le ventidue lettere dell'alfabeto si sviluppano dalle sefirot stesse. Il lavoro sul linguaggio diventa così il compito principale del mistico e del teosofo. L'albero dei nomi è interconnesso con l'albero delle cose, dove nomi e cose sono simili a “fiamme tremolanti” da una sola radice. Alla base di ogni forma linguistica c'è il Nome di Dio, le cui varianti rappresentano, secondo Abulafia, l'oggetto della vera scienza profetica: una vertiginosa ars combinatoria che riporta le lingue profane all'unica lingua santa originaria.

Es gibt ein Herz in der Qabbalah: es ist das "Zohar", das «Buch des Glanzes», ein immenses und rhapsodisches Kommentar zur "Torah", das am Ende des dreizehnten Jahrhunderts in engen kabbalistischen Kreisen in Kastilien entstand und sich als Hauptwerk einer ganzen Literatur durchsetzen sollte, die über Jahrhunderte blühen wird. Und es gibt ein Herz im "Zohar": das Kapitel, das der Schöpfung gewidmet ist, versiegelt in der Strahlkraft seiner Anmerkungen – sowohl klar als auch rätselhaft – zu den ersten siebzehn Versen der Genesis. Dieses Kapitel wurde bereits in den dreißiger Jahren von Gershom Scholem, dem bedeutendsten Historiker und Interpreten der Qabbalah unserer Zeit, übersetzt und kommentiert, der in der umfangreichen Einleitung die weite Struktur des "Zohar" aufzeigt, die durch den Wechsel von hermetischer Kürze und homiletischer Ausdehnung verstörend ist. Mit meisterhafter Klarheit legt Scholem uns die dramatische «vorläufige» Erzählung der zehn Sefirot oder «Sphären» dar, in denen sich das geheime Leben der Göttlichkeit entfaltet, das aus dem unergründlichen En Sof hervorgegangen ist. Nur dieser Rahmen ermöglicht es uns, das charakteristische Merkmal der zoharischen Exegese vollständig zu erfassen, wo die Worte der Schrift «zu Symbolen werden, in denen, durch das Medium der Realität des Prinzips, des Himmels, der Erde, eine andere Realität sich manifestiert».

Gershom Scholem (1897–1982) begründete mit seinen Werken einen neuen Forschungszweig: die wissenschaftliche Erforschung der jüdischen Mystik, die ein neues Verständnis des Judentums und der jüdischen Geschichte eröffnet hat.

Das Verhältnis zwischen jüdischem Messianismus und anarchistischer Utopie ist trotz seiner zahlreichen Berührungspunkte durch eine spannungsreiche Verschiedenheit unterschiedlicher Positionen gekennzeichnet. Es reicht von radikaler Unvereinbarkeit wie bei Gershom Scholem und Gustav Landauer bis hin zu wechselseitiger Befruchtung und Erhellung wie im Fall von Ernst Bloch und Walter Benjamin. Eine mögliche Verbindung dieser Pole steht und fällt mit der Überwindung des traditionellen Gegensatzes zwischen Atheismus und Religion, Materialismus und Spiritualität, Nationalismus und Romantik. Michael Löwy konzentriert sich dabei auf eine Gruppe von deutsch-jüdischen Intellektuellen (u.a. Benjamin, Kafka, Rosenzweig, Buber, Scholem, Löwenthal, Landauer, Bloch, Lukács, Fromm), deren Beiträge zu diesem Thema bis heute weitgehend unabgegolten sind.

W "Kabale i jej symbolice" Gershom Scholem prowadzi czytelnika przez centralne tematy złożonej historii Kabały, wyjaśniając relacje między mistycyzmem a ustaloną władzą religijną, interpretację Tory przez mistyków oraz ich próby odkrycia ukrytego znaczenia Pisma, napięcie między filozoficznymi a mistycznymi koncepcjami Boga oraz symbolikę stosowaną w religii mistycznej.

Attention : passages souligns au crayon. Exemplaire du philosophe Bernard Sichre, avec son tampon d'ex-libris. In-8, broch, 172 pp.

Gelehrte Forschung hat Gershom Scholem seinen hervorragenden Platz unter den Deutern des Judentums und der jüdischen Vergangenheit gesichert. Ebenso wie seine Standardwerke über die jüdische Mystik und die Kabbala beschäftigen sich die hier gesammelten kleineren Schriften mit Problemen der eigentümlich jüdischen Frömmigkeit und ihren vielfältigen Äußerungsformen. Wie die messianische Idee, wie das Symbol des Davidschildes, wie der Chassidismus, wie die Legende von den 36 verborgenen Gerechten zu verstehen sind, das lernt man erst hier.

Einer der Quelltexte der Kabbala. Das Buch Bahir enthält ehemals geheime Handschriften zum Kabbalastudium. Der Urtext des Sefer ha-Bahir tauchte 1174 in einer Kabbalistenschule in der Provence als Handschrift auf. Einige Kabbalisten glauben, dass die mündliche Überlieferung dieses Textes bis auf das 1. Jahrhundert zurückgeht. Der Inhalt besteht aus mehreren Teilen, die die Form eines exegetischen Midrasches im typischen Frage-Antwort-Stil als Dialog zwischen Schülern und Meister besitzen. Das Buch Bahir beinhaltet Kommentare, die die mystische Bedeutung mehrerer biblischer Verse erklären. Dabei geht es vor allem um die ersten Kapitel des Buches Bereschith (Genesis), also um das Grundverhältnis zwischen Gott und Welt. Dieses wird auch durch viele weitere Zitate aus der Thora und deren Auslegung beleuchtet. Daneben wird die Form der hebräischen Buchstaben und ihre Vokalisierung erläutert. Auch Aussagen des Sefer Jesirah (Das Buch der Schöpfung) werden aufgenommen und interpretiert. Das Sefer ha-Bahir ist voller Gleichnisse, in denen vor allem die Figur eines Königs im Mittelpunkt steht, mit dessen Hilfe das Wesen und das Handeln Gottes beschrieben wird.