Lucie Storchová Orden de los libros

Kniha v návaznosti na nejnovější zahraniční diskusi o dějinách kulturní výměny ukazuje, jak se v českém prostředí prosazoval specifický model vzdělanosti založený na luteránské teologii, který si osvojili čeští studenti na univerzitě ve Wittenbergu. Kromě sdílených čtenářských a literárních postupů tento model zahrnoval také propracovaný soubor představ o stvořeném světě, jeho fungování a významech. Autorka sleduje jeho adaptaci v latinské, německy i česky psané produkci. Věnuje pozornost také novým funkcím, které wittenberské vědění o stvořeném světě mohlo plnit, ať již v rámci výuky na pražské univerzitě a v městském školství nebo v souvislosti s legitimizací sociální nerovnosti a disciplinací poddaných a dalších ovládaných skupin. Kromě učeneckých spisů o astronomii, medicíně či eschatologii analyzuje představy o genderovém, společenském a politickém řádu ovlivněné wittenberským humanismem, které měly dopad na životy jednotlivců i celých komunit. Kniha je založena na inovativním čtení pestré skupiny pramenů, stojících dosud stranou badatelského zájmu – od univerzitních přednášek či latinské didaktické a příležitostné poezie přes vernakulární kalendáře a spisy o kometách a dalších neobvyklých přírodních jevech až po proroctví a letákovou publicistiku.

Svazek č. 32 (LVI) přináší pět studií zaměřených na dějiny filosofie, dějiny literatury a vědění raného novověku. Aneta Kubalová (Univerzita Palackého Olomouc) analyzuje objevně třináct kázání známého saského luterského teologa Matthiase Hoëho von Hoënegg z období třicetileté války. Martin Žemla (Univerzita Palackého Olomouc) zkoumá pojetí metafyziky světla v dílech Valentina Weigela. Stefan Heßbrüggen (Vyšší ekonomická škola, Moskva) se zabývá málo známou kontroverzí o pojetí filosofie mezi Ottou Casmannem a Danielem Hoffmannem na přelomu 16. a 17. století. Jana Černá (Západočeská univerzita Plzeň) zpracovává téma lidské důstojnosti rozvíjené v iberoamerické literatuře 16. století. Hana Ferencová (Univerzita Palackého Olomouc) zkoumá cestopis Johna Swintona, který navštívil mimo jiné české země v první polovině 18. století. Svazek obsahuje rovněž recenze novější domácí a zahraniční literatury k intelektuálním dějinám raného novověku.

První svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje 71 listů odeslaných a obdržených od roku 1628 do prosince 1638. Jedná se o dopisy z prvého lešenského pobytu, kdy Komenský navázal kontakty s předními představiteli dobové republiky učenců. Nejvýznamnějšími centry Komenského korespondenční sítě, kde byly dopisy z tohoto období psány či kam směřovaly, byly Lešno, Londýn, Gdaňsk a Amsterdam. Svazek obsahuje vedle předmluvy textově kritický aparát a věcné komentáře, regesty jednotlivých dopisů, bibliografický soupis, obrazové přílohy a rejstříky osob, prací a geografických názvů. První svazek korespondence Jana Amose Komenského připravili pracovníci oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu AV ČR PhDr. Martin Steiner, PhDr. Markéta Klosová, Ph.D., PhDr. Vladimír Urbánek, Ph.D., PhDr. Lucie Storchová, Ph.D. Mgr. Tomáš Havelka, Ph.D., , Mgr. Marcela Slavíková, Ph.D., a externí spolupracovníci Mgr. Kateřina Šolcová, Ph.D., a prof. PhDr. Václav Bok, CSc.

Další, tentokrát již 30. svazek mezinárodní revue Acta Comeniana přináší 6 studií pojednávajících o filosofii Mikuláše Kusánského, magii a humanismu v díle Agrippy z Nettesheimu, machiavelistické propagandě v díle Kašpara Schoppeho, jezuitských meditacích a triadické filosofii J. A. Komenského. Recenzní rubrika přináší 9 recenzí.

V českém prostředí první pokus o komplexní zmapování klíčových trendů a vývoje moderní světové historiografie v poválečném období. Jako východisko si autoři zvolili analýzu konkrétních pojmů, které měly rozhodující úlohu při formování inovativních postupů v rámci oboru. Výsledkem je rozsáhlé kompendium, které nejen popisuje a kriticky zhodnocuje vývoj a zlomy v jednotlivých konceptualizacích minulosti, ale nabízí rovněž inspiraci pro další bádání. Interdisciplinarita je pak nezbytným rysem celkového pojetí knihy. Důraz byl kladen především na systematický a srozumitelný výklad, který však neslevuje z nároku na teoretický jazyk, jejž si historická věda za několik posledních desetiletí osvojila. Text je určen jak studujícím historických oborů na vysokých školách, tak širší odborné veřejnosti, pro kterou může sloužit nejen jako přínosný systematický přehled dnešní historiografie, ale rovněž jako zdroj poznatků o dosud u nás opomíjených badatelských směrech.

Druhý a závěrečný díl monografie mapující cesty československých vědců 1. poloviny 20. století na Blízký Východ a jejich reflexi Orientu na základě jejich vlastních textů (vzpomínky, korespondence, beletrie). Jedná se o orientalistu-popularizátora Václava Zelenku, egyptologa Theodora Hopfnera, biology Jiřího Bauma a Jaroslava Petrboka, ale také sochaře Františka V. Foita. Po edicích následují doprovodné studie, které shrnují látkou obou svazků z různých pohledů (jednotlivé vědní obory, konstrukce orientální alterity, ženská reflexe Orientu). Svazek obsahuje též bibliografii a jmenný rejstřík k oběma dílům. Kniha je doporovozena barevnou obrazovou přílohou. Vydána ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze.

Edice pěti raně novověkých spisů zabývajících se těhotenstvím a rozením dětí (16.-18. století). Doprovozeno vysvětlivkami, dvěma slovníčky a studií, jež analyzuje "genderování" těla v porodnických příručkách. Jde o čtvrtý, závěrečný svazek ediční řady "Gender v českých preskriptivních diskursech raného novověku (v literatuře o ženství, panenství, vdovství, manželství a ženském těle)".

První díl dvoudílné monografie mapující cesty československýzch vědců 1. poloviny 20. století na Blízký Východ a jejich reflexi Orientu na základě jejich vlastních textů (vzpomínky, korespondence, beletrie). Jedná se o orientalisty (Felix Tauer), egyptology (Ludmila Matiegková, František Lexa, Jaroslav Černý) a biology (Jiří Baum, Jan Obenberger). Nejrozsáhlejší je edice Tauerových vzpomínek na pobyty v Istanbulu ve 20.-30. letech 20. století. Ostatní vědci jsou přiblíženi formou studií a výběrových edic korespondence. Kniha je doporovozena barevnou obrazovou přílohou.

Původní důkladná monografie, v níž autorka analyzuje tvorbu českých latinsky píšících humanistů jako formalizovaný diskursivní modus. Dále analyzuje humanistické literární pole v českých zemích a textové utváření učenecké komunity. Práce tak přináší razantní odklon od všech dosavadních interpretací raně novověkého humanismu v české vědě (jež zároveň také analyzuje na pozadí jejich metanarativních předpkladů) a znamená zásadní konceptuální průlom. Kniha je částečně přepracovanou verzí disertační práce obhájené roku 2009 na Fakultě humanitních studií UK v Praze, za niž byla autorka odměněna Bolzanovou cenou pro rok 2009, udělovanou rektorem UK.