What’s lurking in the mists…? When nine-year-old Thomas finds himself in Figmentia, a magical world of his own imagination, he’s sure all his wildest dreams are about to come true. But Figmentia’s mists hide a dark secret. Soon, Thomas must decide whether to be the hero everyone expects him to be or to return to an uncertain future in the real world. Yet, how can he escape from his own imagination?
Práce vychází z autorčiny dlouholeté teoretické práce i z její osobní zkušenosti. V roce 1968 absolvovala stáž v Teatru Laboratorium, spojení s Grotowského centrem udržovala i později, stejně jako kontakty s jeho kolegy i žáky, kteří navázali na jeho metodu a výzkum (na prvním místě mezi ně patří Odin Teatret Eugenia Barby). Těžištěm knihy je partie o Grotowském, obsahující u nás ještě nepublikované zápisky ze stáže a svědectví o paradivadelních projektech, i zasazení do polské tradice a souvislostí antropologických. S kapitolou o Eugeniu Barbovi a Mezinárodní škole divadelní antropologie tvoří hlavní náplň knihy, doplněné v kapitole Kontexty ukázkami z obsáhlé literatury o Grotowském i ze souvisejících disciplin.
První komentář ke zcela novému zákonu o preventivní restrukturalizaci, jenž nabyl účinnosti 23. 9. 2023 a byl do našeho právního řádu zařazen povinnou transpozicí evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci.
Ing. Ivana Pilařová, Ing. Jana Pilátová: Účetní závěrka, základ daně a finanční analýza podnikatelských subjektů roku 2008 ... 2. aktualizované vydání, vydal: 1. VOX, a. s.
Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.
