Más información sobre el libro
Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.
Compra de libros
Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka, Jana Pilátová, Jiří Adámek, Michel Rostain
- Idioma
- Publicado en
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nadie lo ha calificado todavía.
- Título
- Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka
- Idioma
- Checo
- Autores
- Jana Pilátová, Jiří Adámek, Michel Rostain
- Editorial
- Akademie múzických umění v Praze
- Publicado en
- 2013
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8073312751
- ISBN13
- 9788073312756
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Arte / Cultura, Arte, Óperas y operetas
- Título original
- Journal des répétitions de La tragédie de Carmen
- Descripción
- Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.