Alejo Carpentier Libros

Esta edición incluye tres grupos de cuentos: La Vanguardia: -"El estudiante". -"El milagro del ascensor". -"Historia de lunas". Guerra del tiempo: -"Viaje a la semilla". -"Semejante a la noche". -"El Camino de Santiago". Otros relatos: -"Oficio de tinieblas". -"Los fugitivos". -"Los advertidos". -"El derecho de asilo".

El recurso del método, obra considerada una de las cumbres del género narrativo que podría denominarse "novela de dictador", narra la historia de un tirano ilustrado. El personaje representa una suma y amalgama de varios dictadore de América Latina. Es una de las creaciones más memorables del autor y un emblema perfecto de una figura histórica que aún hoy hace sentir su peso en el continente americano. Alejo Carpentier (Cuba, 1904-Francia, 1980) Educado en Francia, se formó en una cultura variada que incluyó, además de la literatura, la música y la arquitectura, conocimientos que luego volcó con admirable destreza en sus libros. Militante opositor a las dictaduras y gobiernos corruptos de su país, debió soportar la cárcel y el destierro en varias oportunidades.

El siglo de las luces novela el impacto de la Revolución francesa en las Antillas: los sueños de libertad, y con ella, la sombra de la guillotina, en el juego de tensiones que configuran la grandeza y la servidumbre del alba de una época nueva. Es, en esencia, la peripecia vital de un personaje real, Víctor Hugues, un comerciante antillano que navega por un mundo sometido a cambios radicales luchando por implantar en las islas las ideas revolucionarias del gobierno al que representa.

Novela que gira en torno a la concepción de la ópera “Montezuma” de Antonio Vivaldi –la primera que adopta como tema el Nuevo Mundo y en la que, además, los hombres de América desempeñan un papel lleno de nobleza–, “Concierto barroco” tiene como telón de fondo el encuentro entre dos continentes. Omnipresente a lo largo de la obra, la música, una de las disciplinas más queridas y dominadas por Alejo Carpentier (1904-1980), no sólo articula el relato y le sirve de vehículo, sino que al cabo adquiere en la obra un papel casi demiúrgico, como lenguaje que funde en una misma realidad –realidad maravillosa– tiempos y espacios, y hace confluir en ella a maestros antiguos y modernos de uno y otro lado del Atlántico.

"Un libro gigantesco. Me encuentro atónita ante la majestad, las escalas, la profundidad, de un estilo milagrosamente logrado. Su autor es, sin duda alguna, uno de los más grandes escritores de nuestro tiempo." - Edith Sitwell.

A few years after its liberation from the brutality of French colonial rule in 1803, Haiti endured a period of even greater brutality under the reign of King Henri-Christophe, who was born a slave in Grenada but rose to become the first black king in the Western Hemisphere. In prose of often dreamlike coloration and intensity, Alejo Carpentier records the destruction of the black regime—built on the same corruption and contempt for human life that brought down the French while embodying the same hollow grandeur of false elegance, attained only through slave labor—in an orgy of voodoo, race hatred, madness, and erotomania.

Transcurre durante los 46 minutos que dura la ejecución de la «Sinfonía Heroica» de Beethoven en un teatro de La Habana donde se ha refugiado un joven que ha pasado del combate político a la acción terrorista y, mediante la tortura, a la traición. Sirviéndose de su portentoso dominio del lenguaje y de la técnica narrativa, Alejo Carpentier (1904-1980) recrea en esta novela a través de una pluralidad de voces ­el narrador, el acosado, el taquillero del teatro­ tanto el clima político que se vivió en Cuba durante los turbulentos años de la dictadura de Gerardo Machado, como los aspectos que nos dan la clave para entender la vida del protagonista.

El derecho de asilo.relato dele scritor alejo carpentier,editorial lumen,1972.primera edicion,buen estado.

Scritto nel 1927 nel carcere dell’Avana e poi pubblicato a partire dal 1933 in diverse versioni rivedute e corrette, Écue-Yamba-Ó è il primo romanzo di Alejo Carpentier. Novela afrocubana, secondo la definizione che ne diede lo stesso autore, è la storia di Menegildo, nato in una misera capanna all’ombra di un enorme zuccherificio il cui respiro detta i ritmi dell’intero villaggio. In un romanzo di formazione che passa dalla dura realtà contadina al misticismo tribale, seguiamo le sue peripezie dalla nascita all’età adulta, dalle prime scoperte alla conquista dell’amore, in un turbinìo di emozioni che vanno dalla rabbia alla paura, dall’estrema devozione al desiderio di mostrarsi un vero uomo. Pietra miliare della letteratura ispanoamericana, caratterizzato da una scrittura avanguardista, ricca ed evocativa, che concilia tradizione e surrealismo, Écue-Yamba-Ó è un testo fondamentale per comprendere la realtà cubana di inizio ’900 e presenta il seme della futura produzione letteraria di Alejo Carpentier. Vi si ritrovano infatti temi a lui cari come la musica e le tradizioni afrocubane, ma soprattutto quell’amore per la parola, quella ricercatezza lessicale che lo rendono uno degli scrittori più influenti del suo genere.

En torno al Dos de Mayo de 1808 y sus consecuencias políticas a ambos lados del Atlántico se reúnen en esta obra diversos relatos y narraciones, cuyos autores (Stendhal, Balzac, Walter Savage Landor, Joseph Conrad, Arthur C. Doyle, Mújica Laínez y Álvaro Mutis) ofrecen una particular mirada desde fuera sobre un episodio histórico de indudable relevancia para Europa e Hispanoamérica.

Originally published in 1946 and never before available in English, Music in Cuba is not only the best and most extensive study of Cuban musical history, it is a work of literature. Drawing on such primary documents as church circulars and musical scores, Carpentier encompasses European-style elite Cuban music as well as the popular rural Spanish folk and urban Afro-Cuban music.

Exploring the consequences of the European discovery of the Americas and challenging the myth of Columbus, Alejo Carpentier—"the father of magical realism"—studies the first meetings of the Western and American cultures and the tragic consequences of tarnished and abandoned idealism.

A hazai olvasó abban a szerencsés helyzetben van, hogy Alejo Carpentiernek, csaknem minden regényét olvashatta magyar fordításban: Az Embervadászatot, a Földi Királyságot, az Eltűnt nyomokat, A fény századát, a Barokk zenét, a Rendszerek és módszereket, A hárfa és az árnyékot, sőt még egy irodalomkritikai és zenei tárgyú könyvét is. Carpentier, a 20. századi latin-amerikai próza egyik óriása és egyik megújítója, mestere volt az elbeszélés műfajának is. Először kapja kézhez a magyar olvasó az író elbeszéléseinek teljes gyűjteményét. Ezek a kis remekek is a Carpentier regények sajátos idő-, és történelemszemléletét tükrözik: a kezdet és a vég egybeolvadását, az örök körforgást, illetve az önmagát meghaladva megismétlő történelem csigavonalú fejlődését.TARTALOMAz előörsA diák (Dobos Éva fordítása)A lift csodája (Dobos Éva fordítása)Holdas történet (Dobos Éva fordítása)Az idő háborújaA dolgok kezdete (Lengyel Péter fordítása)Mint a sötét éj (Nagy Mátyás fordítása)Szent Jakab útja (Nagy Mátyás fordítása)Más elbeszélésekÁrnyak miséje (Dobos Éva fordítása)A szökevények (Nagy Mátyás fordítása)Az avatottak (Nagy Mátyás fordítása)Menedékjog (Dobos Éva fordítása)

Dvě novely kubánského autora naší doby. Barokní koncert (1974) se odehrává v Benátkách o masopustě roku 1733, kdy Vivaldi diriguje svou operu o aztéckém králi Montezumovi. Příběh vyjadřuje autorovo přesvědčení o nadčasovosti hudby a souvislosti jejích různých stylů. Harfa a stín (1979) je zamyšlením nad osobností Kryštofa Kolumba, nad motivací jeho objevitelských cest a úvahou o významu připojení Ameriky k Starému světu a také zamyšlením nad historií a problematikou americko-evropských vztahů.

Vo svojom poslednom románe sa autor sústredil na historickú osobnosť – Krištofa Kolumbusa. Vykresľuje historické udalosti a približuje človeka uchváteného veľkým snom o zasľúbenej zemi, jeho láskou kráľovnou Izabelou Kastílskou, ale i jeho osobnú tragédiu.

Die russische Tänzerin Vera und der kubanische Architekt Enrique lernen sich während des Spanischen Bürgerkriegs kennen. Beide sind jung, haben aber bereits ein bewegtes Leben hinter sich. Vera ist als Kind reicher Kaufleute vor den Auswirkungen der Oktoberrevolution mit ihren Eltern nach London geflüchtet und hat sich später in Paris dem klassischen Tanz gewidmet. Enrique hat das dekadente Milieu seiner in Luxus und Ignoranz lebenden Familie verlassen müssen, als er nach einer Studentenrebellion gegen die Diktatur Machados über Mexiko nach Paris flüchtete. Die Temperamente und Welten, die aufeinanderprallen, könnten nicht unterschiedlicher sein. Dennoch beschließen sie ein gemeinsames Leben, das sie schließlich nach Kuba führt, wo sie die schwierigsten Prüfungen ihrer Existenz erwarten. Mit Carpentiers beiden Hauptgestalten, ihren Freunden und Geliebten durchmißt der Roman die ganze Skala menschlicher Erfahrungen und Empfindungen.

Román kubánského autora vypráví o životě vědce-hudebníka, který se při cestě za původními hudebními nástroji dostane až na území obydlená původním indiánským obyvatelstvem.

Kuba, zur Zeit der Französischen Revolution. Nach dem Tod ihres Vaters, eines kubanischen Kaufmanns, leben Sofia und Carlos mit ihrem Cousin Esteban zurückgezogen in einer Villa in Havanna. Die drei werden abrupt aus ihrer magisch-abgeschiedenen Welt gerissen, als der mysteriöse Franzose Victor Hugues in ihrem Leben auftaucht. Auf abenteuerlichen Reisen durch die Karibik und bis nach Paris werden sie Zeugen der revolutionären Ereignisse einer turbulenten Zeit. Carpentiers gewaltiger Hymnus entwickelt ein Panorama der Freiheit vor dem Hintergrund einer Welt, die aus den Fugen geraten ist. Alejo Carpentier wurde 1904 in Havanna geboren. Nach der Beteiligung an einem Aufstand gegen den Diktator Machado floh er in den zwanziger Jahren nach Paris, wo er mit den Surrealisten in Kontakt kam. 1939 kehrte er nach Havanna zurück und lehrte Musikgeschichte. Seit 1966 war er als Kulturattaché der kubanischen Botschaft wiederum in Paris, wo er 1980 starb.

Über fünf Jahrzehnte hinweg war Alejo Carpentier ein aufmerksamer und genauer Beobachter seiner Heimatstadt Havanna. Die hier versammelten Texte - der erste aus dem Jahr 1925, der letzte von 1973 - zeichnen liebevoll ein farbiges Porträt dieser Stadt und ihrer Bewohner im Wandel der wechselvollen Zeiten.

Barvitý román kubánského autora líčí latinskoamerický diktátorský režim a jeho nejvyššího představitele v období jeho slávy a konečného pádu.

Soubor pěti povídek a jedné novely (Štvanice) význačného představitele literatur Latinské Ameriky. Snaží se v nich ukázat různou funkci času v životě nejrůznějších lidí, např. čas v životě člověka přestárlého (Cesta k semeni).