Alojz Rebula Libros

Román Nokturno pro Přímoří (Nokturno za Primorsko, 2004) je čtením s vrstevnatým poselstvím. Lze jej vnímat jako historický román o jedné epoše, lze jej číst jako tragický záznam jednoho lidského osudu, ale je možné v něm hledat i zásadní hodnotové poselství v rozkolísaném světě. Prozaik Alojz Rebula (1924–2018), dnes již klasik slovinské literatury, si v něm všímá ideologických tlaků, represí, které jednotlivé režimy používají, i důsledků budování ideologických bariér mezi obyčejnými lidmi. Postava kněze Florijana Burnika a jeho chápání kněžského poslání je právě zosobněním snahy stát na straně člověka, jak mu to přikazuje etika biblického poselství, a být nezištně nablízku lidem, kteří jeho pomoc potřebují, a to i za cenu osobní oběti. Autorovi byl částečným předobrazem Burnika slovinský kněz Filip Terčelj (1892–1946), který mezi válkami působil v Gorici.

Alojz Rebula, geboren am 21. Juli 1924 in St. Polai bei Triest, ist ein bedeutender Schriftsteller und Übersetzer. Nach dem Gymnasium in Görz und Udine studierte er klassische Philologie in Ljubljana und promovierte 1960 in Rom mit einer Arbeit über slowenische Übersetzungen von Dantes „Göttlicher Komödie“. Er unterrichtete Latein und Griechisch am slowenischen Lyzeum „France Prešeren“ in Triest und war Mitredakteur mehrerer Literaturzeitschriften, darunter „Sidro“, „Tokovi“ und „Most“. Zudem veröffentlichte er sein Tagebuch in der Kärntner Zeitschrift „Celovški Zvon“ und deren Nachfolger „Zvon“. Rebula ist bis heute als Denker, Autor und Vortragender in Triest, Slowenien und Kärnten aktiv. Sein Denken ist stark von Jacques Maritain geprägt, dessen Werk er in zwei Büchern vorstellte. Politisch engagierte er sich, insbesondere im Fall Kocbek, und veröffentlichte 1975 mit Boris Pahor das „Himmelblaue Büchlein“, was in Laibach für Aufregung sorgte. Für sein literarisches Schaffen erhielt er den „Prešernova nagrada“ und den Prosapreis „Kresnik“ für seinen Roman „Nokturno za Primorsko“. Rebula ist Mitglied der Slowenischen Akademie der Wissenschaften und lebte bis zur Pensionierung mit seiner Frau Zora Tavčar und Tochter Alenka in Opicina/Opčine, anschließend in Loka pri Zidanem mostu in Slowenien.

Nel tragico clima tra le due guerre, durante il quale il fascismo sta tentando di cancellare l’identità degli sloveni e dei croati della Venezia Giulia, Amos Borsi, un fiorentino di madre ebrea, viene mandato a Trieste per conto del regime. L’incontro con una realtà diversa da quella immaginata, il dialogo che intreccerà con il giovane poeta Stanko Križnik e con la sua famiglia, la ricerca dell’ideale femminile e la scoperta di una cultura sconosciuta, lo porteranno a interrogarsi nel profondo sulle ragioni e i sentimenti di ribellione dei giovani antifascisti sloveni.La peonia del Carso racchiude gli elementi più importanti della prosa di Alojz Rebula: il mondo classico, la ricerca costante di uno sguardo interiore e la capacità di ritrarre il paesaggio carsico in tutta la sua unicità. Un romanzo dal ritmo avvincente, in cui alla grande prova di narratore di Rebula sempre si accosta una tensione ideale per la libertà e la giustizia, in un continuo ritorno alla sua sorgente letteraria e culturale.