Jiřina Koudelová Libros

17 příběhů duševně nemocných lidí, kteří se s vámi chtějí podělit o svůj příběh, jak se žije s duševním onemocněním, kdy nemoc vznikla, jak se projevovala, jak na to reagovalo okolí. Ne každý má odvahu sdílet svůj příběh, jelikož dotyční trpí studem, strachem, hněvem či beznadějí, protože se stále objevuje stigmatizace či diskriminace duševně nemocných. Ale i s duševní nemocí se dá žít šťastný, kvalitní a plnohodnotný život, i když se to zdá někdy nemožné. Tak naděje tu vždycky je...

„Můj život se schizofrenií II. - začátek konce“ je volné pokračování knihy „Můj život se schizofrenií“. Jde o upřímnou zpověď mého života s psychotickým onemocněním, kde popisuji své emoce a prožitky, ať již v relativním zdraví či nemoci, v běžném životě či v psychiatrické nemocnici, jaké to pro mě mělo následky a jak se s tím snažím vyrovnat. Tuto knihu bych chtěla věnovat psychoterapeutickému doléčovacímu oddělení 17BC v Psychiatrické nemocnici v Opavě, které mě naučilo, jak se s nemocí naučít žít, jak ji včasně rozpoznat, a jak o ní dokázat mluvit, což byl pro mě předtím velký problém, protože jsem se za onemocnění velmi styděla. Dnes a denně musím se svou nemocí žít, vždy když jsem ve stresu se mé onemocnění zhorší, přesto se snažím věnovat svým koníčkům a zájmům, pravidelně navštěvuji svého psychiatra a psycholožku, chodím do následné organizace, beru depotní injekce a užívám léky. Snažím se předávat svou zkušenost s nemocí ostatním. Autorka

Chtěla bych touto knihou přiblížit čtenářům, jak se žije s psychotickým onemocněním - schizofrenií. Poprvé se u mne objevily imperativní sluchové halucinace po traumatizujících událostech, když mi bylo 15 let a byla jsem poprvé odeslána k psychiatrovi. Hospitalizovaná na psychiatrii jsem však byla až o 3 roky později. Od té doby u mne docházelo k opakovaným hospitalizacím, protože jsem se dlouho nemohla smířit s tím, že jsem vážně psychicky nemocná, nechtěla jsem brát léky. Poznala jsem potupné kurtování k posteli, nedobrovolné hospitalizace na uzavřeném oddělení i léčbu „elektrošoky“. Uběhlo mnoho let, opakovaně jsem se vracela do psychiatrické léčebny, vždy když jsem ve stresu, tak se moje nemoc zhorší. Nakonec jsem pochopila, že s nemocí nemůžu bojovat, ale že se s ní musím naučit žít. Věnuji se svým koníčkům a zájmům, dlouhodobě navštěvuji psychiatra a psycholožku, beru depotní injekce a užívám léky. Zúčastňuji se různých besed a snažím se předávat svou zkušenost s nemocí ostatním.

Příběhy lidí s duševním onemocněním. Kniha „Proč zrovna já?“ vznikla na základě příběhů patnácti duševně nemocných lidí, kteří se s vámi chtěli podělit o svůj příběh - jak se žije s duševním onemocněním, kdy nemoc vznikla, jak se projevovala, jak na to reagovalo okolí. Nekaždý má odvahu sdílet svůj příběh, jelikož dotyční trpí studem, strachem, hněvem či beznadějí, protože se stále objevuje stigmatizace či diskriminace duševně nemocných. Ale i s duševní nemocí se dá žít šťastný, kvalitní a plnohodnotný život, i když se to zdá někdy nemožné. Tak naděje tu vždycky je…