Estetická výchova

Listy o estetické výchově, psané v roce 1793 a publikované o dva roky později, představují jedno z nejvlivnějších Schillerových filozofických děl, které zároveň vyniká literární hodnotou. Schiller rozlišuje mezi přírodním a morálním státem, přičemž se zaměřuje na evoluční přechod od prvního k druhému. Klíčovým prvkem je zprostředkování mezi přírodou a rozumem, což má vést k vytvoření nového charakteru, který spojuje obě sféry. Schiller se odklání od Kantova idealismu a zdůrazňuje, že skutečný pokrok k ideálu dokonalosti vyžaduje smyslové zkušenosti. Návrh, že stát by měl reflektovat ideální lidství, může vést k nebezpečným ideologiím, včetně osvícené totality. Schiller kritizuje soudobý stát a vidí jeho reformu jako nutnou pro nápravu lidstva, avšak skepticky odhaduje, že změny se mohou projevit až za sto let. V jeho vizi se lidství v Evropě stává terčem pohrdání, zatímco jinde je ctěno. Odpovědí na tuto krizi je výchova k citovému bohatství, což podtrhuje roli umělce jako očistitele společnosti. Schiller dále rozvíjí svou filozofii, definujíc dva pudy, jejichž rovnováha je klíčová pro kulturu. Hra, jakožto podstata kultury, je prostředkem k dosažení krásy a plného lidství. Krása a hra jsou neoddělitelné a umožňují člověku prožívat svobodu a překonávat nátlak. Estetický stát, jako třetí radostná říše, osvobozuje člověka od všech vztahů, čímž se stává prostorem svobodné hry.