Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky

Pojednání z roku 1960 patří k zásadním dílům německé filosofie 20. století a významně přispívá k otázce povahy humanitních věd. „Metoda“ v názvu naznačuje, že dílo vzniklo v kontextu 50. a 60. let, kdy se projevovalo poválečné okouzlení technologií a víra v pokrok, což se odrazilo v novopozitivistických teoriích vědy. Gadamerova rozprava o metodě čerpá z odlišné tradice a rozšiřuje Heideggerovu myšlenku filosofické hermeneutiky. Prohlubuje úvahy o hermeneutické zkušenosti, dějinách a tradici, přenáší filologický výklad do oblasti filosofického myšlení. Nejvýznamnější přínos spočívá v spekulativním nároku, kdy na otázku rozumění odpovídá rozkrýváním jeho spekulativního rázu a vyvozuje důsledky pro hermeneutickou praxi. Zdůrazňuje nezbytnost časového odstupu, popisuje hermeneutický kruh a hájí produktivitu před-rozumění. Proti formalismu a představě svobody jako osvobození od tradice obhajuje rozumění jako výsledek dialekticko-spekulativní součinnosti. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k hloubce filosofie, jejímž středem je jazyk a hra s ním, která se týká pravdivosti obsahů, jež nás oslovují.