Mezi všemi tábory. Život v době, která zešílela

Osud autora této knihy je výjimečným příkladem dopadu politických a společenských tendencí českých dějin poloviny 20. století na obyčejné lidi, jejichž „vina“ spočívala v „špatném“ rasovém nebo národnostním původu. Gerhard Scholten (16. 8. 1923, Trutnov – 21. 4. 1995, Vídeň) ve svých vzpomínkách Mezi všemi tábory popisuje léta 1944–1947, která zásadně změnila jeho život. Jako syn textilního továrníka, který od osmi let žil v Praze a cítil se jako pražský Němec, byl v červenci 1944 zatčen gestapem a poslán do terezínské Malé pevnosti a následně do Osvětimi. Jeho uvěznění bylo důsledkem zadrženého dopisu otci do Ameriky, který svěřil rodinnému příteli. Částečný židovský původ pravděpodobně také hrál roli. Scholten, tehdy ještě jako Pfefferkorn, věznění přežil a díky jazykovým znalostem se stal tlumočníkem sovětské armády v osvobozené Osvětimi. Po návratu do Prahy v květnu 1945 čelil poválečné realitě, kdy jeho babička byla internována a on s matkou skončil v internačním táboře v Modřanech. Díky intervencím českých přátel byli propuštěni, avšak majetek jim nebyl vrácen. Před odchodem do Rakouska v lednu 1947, kde přijal nové příjmení a občanství, pracoval v československých službách jako pracovník UNRRA. Jeho vzpomínky reflektují změnu identity z předválečného Němce na rakouského občana.