Neviditelný

V próze třicátých let zapůsobil Havlíčkův román jako narušení dobové tendence k reportážnosti románu a k lyrizaci prozaických forem. Už při prvním vydání zaujal Neviditelný – dílo to té doby téměř neznámého autora – suverénním zvládnutím všech složek románové struktury a jejich neobvyklou vyvážeností, působící dojmem tvůrčí lehkosti a epické spontánnosti. Ústřední hráč příběhu je současně jeho vypravěč. Vystupuje jako obyčejný parvenu usilující o své „místo nahoře“, jako člověk bez citových zábran, který je hořkou ironií osudu smeten i se zatíženou rodinou, do níž cílevědomým úsilím pronikl.