Kavárna

Autor zasadil výjimečnou schopnost vidět auru do reálného života. Povrchové linie popisují jisté útrapy toho, kdo auru vidí, zatímco paralelní linie líčí zvrácený a pro veřejnost neviditelný vývoj sobeckého a nelítostného egoisty. Román však v sobě skrývá hlubší a vysoce etické poslání. Nutí k zamyšlení o předsudcích a matoucích vnějších znacích při posuzování člověka, o hodnotách a svým zdánlivě nedopovězeným závěrem přiměje čtenáře položit si otázku, zda skrytá zrůdnost je nakažlivá a nebo je to naopak síla a přirozená moc pozitivního seřazení hodnot, která dokáže ovlivnit své okolí. Autorův závěr nepředkládá snadné a přímočaré vyluštění, nýbrž nabízí svému čtenáři znepokojivou logickou výzvu.