Slavnostní odhalení sochy

Třetí román Petra Bartůňka pojednává o složitosti začleňování se mladého člověka do světa dospělých, kde všechno běží zavedeným tempem, vše je předurčené, jednou provždy dané. Autorův hrdina, patnáctiletý Ondřej Ketner, je symbolem přetechnizovaného a zneurotizovaného moderníhosvěta, a protože se bojí zaběhnuté "normality", utíká před ní do napůl skutečného, napůl vysněného cikánského ghetta Našadigodi, v němž poměry dosud nepoznamenala konvence; nemusí se zde nikomu přizpůsobovat, je to naopak on, kdo rozhoduje a kdo nutí k přizpůsobivosti ostatní. Jeho jednání je vzpourou, avšak čím víc je Ondřej radikální, tím spíše se začíná podobat lidem, proti nimž se na počátku vzepřel. Až když dovede svůj odpor do krajnosti a zpřetrhá vztahy k nejbližšímu okolí, je schopen nalézt svou skutečnou identitu. Bartůňkův román je napsán poetickým jazykem plným metafor, fantastické v něm splývá s reálným, svět hrdinových představ se prolíná s vnější skutečností. Složitá kompozice díla a diskusní námět předpokládají pozorné čtení a aktivní čtenářovu spoluúčast.