Más información sobre el libro
Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) je nedoceněným zdrojem inspirace pro filosofii 20. století. Je autorem významného pojednání o Aristotelově Metafyzice a přehledu francouzské filosofie 19. století, jehož závěrečná kapitola je považována za manifest francouzského spiritualismu. Nejvýznamnějším Ravaissonovým dílem je však krátké pojednání O zvyku (1838). V něm se opírá o Aristotela a francouzské spiritualisty, analyzující zvyk v kontextu filosofie přírody a ducha. Zkoumá, jaký typ jsoucna může zvyk získat a jak ovlivňuje svobodu ducha, který se stává méně sebevědomým a svobodným, přičemž získává neměnnou "přirozenost". Fenomén zvyku tak ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha, přičemž obě oblasti sdílejí nereflektovanou spontánnost. Ravaissonovo pojednání mělo významný dopad na francouzské myšlení; například Bergson vycházel z jeho závěrů při formulaci duality mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním. Fenomenologičtí autoři, jako Paul Ricoeur a Maurice Merleau-Ponty, se rovněž vyrovnávali s Ravaissonovým pojetím zvyku.
Compra de libros
O zvyku, Félix Ravaisson
- Idioma
- Publicado en
- 2014
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- O zvyku
- Idioma
- Checo
- Autores
- Félix Ravaisson
- Editorial
- Oikoymenh
- Publicado en
- 2014
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8072984527
- ISBN13
- 9788072984527
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Ciencias sociales, Historias reales, Temática filosófica, Periodismo & Ensayos, Metafísica
- Primera publicación
- 1838
- Título original
- De l'habitude
- Calificación
- 4 de 5
- Descripción
- Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) je nedoceněným zdrojem inspirace pro filosofii 20. století. Je autorem významného pojednání o Aristotelově Metafyzice a přehledu francouzské filosofie 19. století, jehož závěrečná kapitola je považována za manifest francouzského spiritualismu. Nejvýznamnějším Ravaissonovým dílem je však krátké pojednání O zvyku (1838). V něm se opírá o Aristotela a francouzské spiritualisty, analyzující zvyk v kontextu filosofie přírody a ducha. Zkoumá, jaký typ jsoucna může zvyk získat a jak ovlivňuje svobodu ducha, který se stává méně sebevědomým a svobodným, přičemž získává neměnnou "přirozenost". Fenomén zvyku tak ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha, přičemž obě oblasti sdílejí nereflektovanou spontánnost. Ravaissonovo pojednání mělo významný dopad na francouzské myšlení; například Bergson vycházel z jeho závěrů při formulaci duality mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním. Fenomenologičtí autoři, jako Paul Ricoeur a Maurice Merleau-Ponty, se rovněž vyrovnávali s Ravaissonovým pojetím zvyku.