Tekutá modernost

Zygmunt Bauman ve své práci zkoumá charakter současné společnosti a rozvíjí myšlenky z předchozích děl. K označením, jimiž sociální teoretici charakterizují současnost, přidává termín tekutá modernita. Modernizaci chápe jako proces „zkapalňování“, kdy v těžké modernitě byly tradiční pevné struktury nahrazeny novými formami, zatímco v tekuté modernitě se tyto struktury rozpouštějí. Omezení individuální svobody výběru a jednání se rozvolňují, a životní vzorce se stávají diferencovanějšími. Zatímco dříve vedlo roztavení pevných struktur k novému řádu, nyní se rozpadly i síly, které by mohly politicky nastolit otázku řádu a systému. Tyto síly se přesunuly od „systému“ k společnosti a od politiky k „politice života“, což znamená, že se zaměřují na mikro úroveň společenského soužití. Tekutá modernita je individualizovanou verzí modernity. Bauman zkoumá změny, které přináší nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, a dělí je do pěti částí, v nichž analyzuje proměny základních moderních konceptů, jako jsou úsilí o emancipaci, individualizace, pokrok, oddělení času a prostoru a národní stát.