Sardinie

„Sardinii není na světě rovno“ – napsal D. H. Lawrence o druhém největším ostrově Středozemního moře v roce 1919. Ostrov a jeho obyvatelé jsou jedineční, s fascinující pýchou, pohostinností a uvolněností. I v turistických letoviscích zůstává Sárdům úsměv na tváři, což je důsledkem toho, že turistický ruch je klíčovým hospodářským odvětvím. Ostrované vítají cizince a zajímají se o jejich životy. Politici však podceňují potenciál turismu, což negativně ovlivňuje hospodářský rozvoj, ale pro cestovatele hledající klid je to výhodné. Na 1800 km dlouhém pobřeží najdete jen pár masových letovisek, jako je Costa Smeralda a Alghero. Místo toho se zde nacházejí útulné vesničky, kde se turisté a místní často setkávají. Sardinie nabízí nejen „sladký život“, slunce a pláže, ale i bohatou kulturu a památky. Sardové odolávali nájezdům v kamenných obranných věžích, nuraghe, jichž bylo až 7000. K dalším zajímavostem patří fénické sídliště Tharros a více než 100 románských kostelů a gotických kaplí. I když ostrov dodržuje tradiční siestu, mládež se prohání na kolečkových bruslích a cappuccino a chianti jsou běžné. Mezi Janovem a severním výběžkem ostrova leží nejen 13 hodin plavby trajektem, ale i celé světy a věky.