Zločin Silvestra Bonnarda, člena Institutu

Silvestr Bonnard žil v soukromí mezi starými rukopisy a knihami, stýkal se s učenými odborníky podobně laděnými a jen jednou opustil svůj uzavřený svět: když chtěl zabránit zlu a prokázat dobro. Tu se však tento bezelstný, praktický, absolutně nezaujatý stařec přesvědčil o tom, že společenský řád, který ho obklopuje, kvalifikuje ušlechtilé city jako zločiny, zatím co skutečným zločincům umožňuje docela solidní existenci. Komická historie se sice odehrává v zákulisí pařížské Komedie, ale jinak je to příběh spíše tragický: Nadaná herečka zradila svého kolegu s mladým diplomatem. Bývalý milenec spáchal před jejíma očima sebevraždu a způsobil jí nervovou chorobu, pro kterou se musila rozejít s milovaným mužem. Obě díla, i když je dělí dvacet tvůrčích let (jejich první vydání vyšla v letech 1881 a 1903), mají mnoho společného. V prvním i druhém vrhá autor skeptický pohled na marnost a nesmyslnost, jimiž je naplněn život lidí z buržoasní společnosti; oba autorovi mluvčí, ušlechtilý Bonnard i virtuosně duchaplný doktor Trubet, jsou zaujati krásou a vedeni dobrou vůlí pomoci druhému.