Pod růžovými prapory

Roku 1158 čtyři žáci biskupské školy táhli bojovat do Itálie se svým králem Vladislavem II. proti Milánu, který nechtěl uznat svrchovanost německého císaře. V rozhodné bitvě ti čeští jinoši nastavili doslova svá prsa před českého krále, aby ho kryli. Tři z nich padnou, čtvrtý, kterýse zachrání a vrátí do Prahy, vezme na sebe mravní povinnosti vůči rodinám svých mrtvých přátel. Není nijak výjimečný, je to jeden z tisíců českých hochů. Na začátku příběhu je mu vše jasné a zbožňuje krále, nakonec ho však soudí, když ve své modle odhalí slabošského zbabělce a křivopřísežníka. Surovosti italské války mu otevřely oči. Vrací se domů jako roztržen mezi pravdu Prahy, pravdu své náboženské víry, a pravdu Itálie, pravdu zmaru, krve, vražd a muk. Co se týče samotných růžových praporů zdá se, že české vojsko vskutku tenkrát pod nimi táhlo za hranice. Je to cosi historicky reálného a zároveň symbolického... růžové prapory jsou krásné iluze mládí.