Básně

Velký svazek Básní představuje celé Šrámkovo dílo poetické. V prvních sbírkách ("Života bído, přec tě mám rád", "Modrý a rudý", 1905-06) se "modrý reservista" a "rudý anarchista" bouří ve jménu života proti měšťácké a šosácké společnosti a její morálce, útočí na nenáviděnou modrou uniformu rakouského vojáka, která mu je symbolem otroctví, dává nejostřeji zaznít antimilitaristické notě, tak typické pro díla své mladosti. Plné rozhoření smyslů a srdce představuje oddíl "Splav" (1906, revid. vyd. pod názvem Básně 1926). Je to oslava lásky, mládí a přírody, přírody oživené postavami faunů, divoženky a rusálek, přírody líbezné a milostné, jež se Šrámkovi stále mění v ženu. K stále hlubšímu prožívání domova, rodného kraje soboteckého, kde se ozývají písně milovaného básníka V. Šolce, kde z lidových písní odposlouchává prostou, zpěvnou melodii, která je tak charakteristická pro jeho poesii a k životnímu smíření a zklidnění v samotě, dochází básník ve sbírkách "Nové básně" (1928) a "Ještě zní" (1933), "Rány růže" (1945) dávají ještě jednou zranit bojovné a mužné poezii básníka, který stojí na stráži své země a pozdravuje její nový, osvobozený život