Večery a noci

Na básníky přírody, jejich nálad a proměn, je ruská poesie minulého století obzvláště bohatá. Málokterý z nich však věnuje svou tvorbu tak téměř výhradně domácí přírodě jako právě vstevník Lva Tolstého a Turgeněva, A. A. Fet. Scenérií jeho veršů je proti Puškinovu a Lermontovovu Černomoří a Kavkazu neromantická, klidná středoruská krajina, snímaná ve svých všedních, neromatických podobách. A přece je Fet romantik, básník prchavých přírodních nálad, impresionista soumraku a měsíčního svitu, který metodou neurčitých náznaků a zámlk – zvláště od osmdesátých let – zároveň i předjímá poetiku symbolistů. S přírodou jsou u něho vždy neoddělitelně spojeny také volné meditace a verše milostné, které v tlumených tónech vyjadřují intenzivní citové zážitky. Kromě toho je Fet i jedním z největších melodiků ruského verše, „Chopinem ruské poesie“, připomíjnajícím místy svou intonací hudebnost verše Verlainova. Z ruských originálů vybral a přeložil Ivan Slavík. Předmluvu napsal Jiří Honzík. Graficky upravil František Muzika.