Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval

Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval identifikuje intertextové zdroje vrcholných próz tohoto francouzského prozaika a básníka. Analýza se zaměřuje na povídky ze souboru Dcery ohně, na příběhy v Cestě do Orientu a na Nervalovy poslední prózy, Aurelii a Pandoru. Monografie se odklání od psychobiografického přístupu a soustředí se na kulturní vliv německých textů, které Nerval znal, zejména díky knize O Německu od paní de Staël. Vazbu na německou literaturu dokládá topika "spění k ideálu" a představa dvojího světa. Zásadní je důvěrná znalost Goethova Fausta, přičemž dvojí svět odkazuje k fantastické lidové inspiraci, jak ji Nerval čerpal z Bürgerovy Lenoře a Hoffmannových povídek. Nerval, podobně jako němečtí romantikové, touží pojmout sebe i svět v univerzálním klíči, přičemž pravou poezii zakládá na náboženském cítění. „Cesta do hlubin snu“ znamená nemožnost rezignovat na metafyzický rámec. Na rozdíl od některých německých romantiků však Nerval nedokáže přijmout žádné z existujících vyznání, a jeho vize světa přináší zprávu o osamění a metafyzickém exilu. Nervalovy vrcholné prózy obývají ideální přízraky žen, které tuto samotu generují, neboť iniciační rituál vyžaduje, aby adept k těmto „sirénám“ stoupal oproštěný od všeho ostatního.