Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945

Monografie o České pravoslavné církvi se zaměřuje na období 1938–1945, které bylo dosud málo probádáno. Pravoslavní „Gorazdova směru“ byli v české společnosti menšinou, avšak jejich odkaz v protinacistickém odboji je nezanedbatelný. Po odhalení sedmi československých parašutistů v pravoslavném chrámu v Resslově ulici v Praze čelili věřící této církve bezprecedentní perzekuci. Dne 3. září 1942 byli kaplan Vladimír Petřek, předseda sboru starších Jan Sonnevend, farář Alois Václav Čikl a vladyka Gorazd odsouzeni k trestu smrti. Mnoho dalších pravoslavných rodin bylo zadrženo a jejich členové zahynuli v mauthausenském bunkru. Publikace se snaží poskytnout komplexnější pohled na toto téma, včetně dosud neznámé kapitoly o kolaboraci některých duchovních. Období 1938–1945 vyvstává s řadou otázek týkajících se existence církve, jako například jak probíhaly „námluvy“ o jejím přičlenění pod správu berlínského arcibiskupa Serafima, jaké další bolesti musela překonávat, a jak byla nacistickou perzekucí postižena laická část. Autor se snaží na tyto otázky odpovědět a součástí publikace jsou biografické medailony duchovních a perzekvovaných laiků. Závěrečná část obsahuje 35 převážně nepublikovaných dokumentů.