Bůh a stát

Jménem fikce, kterou nazývají brzy společným zájmem, kolektivním právem nebo kolektivní svobodou a vůlí, proklamují jakobínští absolutisté a revolucionáři školy J. J. Rousseau-ovy nebo Robespierrovy hrozivou a nelidskou theorii absolutního práva státu, kdežto monarchističtí absolutisté ji mnohem logičtěji podepřeli ideou milosti boží. Svobodomyslní doktrináři, (aspoň ti, kteří jsou vážně přesvědčeni o své liberální theorii) vycházejí z principu individuální svobody a zcela zásadně, jak víme, jsou tedy protivníky státu. Byli prvními, kteří řekli, že vláda, to je sbor úředníků organizovaných takovým nebo jiným způsobem, který je pověřen speciální péčí o správu státní, je nutným zlem a že účelem vší civilizace je zmenšení svobod a práv. Leč praxe nás učí, že, jakmile je existence státu vážně ohrožena, stanou se svobodomyslní doktrináři neméně fanatickými stranníky naprostého státního práva jako monarchističtí a jakobínští absolutisté.