Más información sobre el libro
Pozoruhodná kniha překračující hranice mezi vědou a spiritualitou. Doc. Ing. Hynek Lauschmann, CSc. (*1955) působí v oboru materiálových věd na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Programově se hlásí k vědecké metodě a kritickému racionalismu. To mu nebrání aktivně praktikovat demytologizované křesťanství a theravádový buddhismus. Důsledně odmítá obecně přijímaný „zákaz komunikace” mezi vědou a spiritualitou; inspirován dílem Pierra Teilharda de Chardin usiluje o syntézu. K tématu se po Metainformatice (Paseka 1996) vrací v Času a žití. Východiskem je neutěšenost lidské situace, jež má kořeny v přírodě. Řešení spočívá ve spiritualitě chápané jako sebepřesah – transcendence. Aktuálně je pro lidstvo jedinou perspektivní vývojovou linií. Vzniká nový druh homo spiritualis, vyznačující se vysokou mírou empatie a kooperace. Nezbytná vědecká reflexe rozvíjí dvě pojetí času – chronos a kairos. Rámec empirické evidence přesahují teistické a ontologické úvahy interpretující směřování evoluce. Autorovo myšlení je syntetické, sociální, etické a ekologické. V každém ohledu hledá harmonii a konsensus. Lidstvo vidí jako dílčí proud monumentálního procesu života, zahrnujícího skoro nutně i evolučně pokročilejší formy.
Compra de libros
Čas a žití, Hynek Lauschmann
- Idioma
- Publicado en
- 2015
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nadie lo ha calificado todavía.
- Título
- Čas a žití
- Idioma
- Checo
- Autores
- Hynek Lauschmann
- Editorial
- Zdeněk Susa (SUSA)
- Publicado en
- 2015
- Formato
- Tapa blanda
- Páginas
- 130
- ISBN10
- 8088084016
- ISBN13
- 9788088084013
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Ciencias sociales, Filosofía
- Descripción
- Pozoruhodná kniha překračující hranice mezi vědou a spiritualitou. Doc. Ing. Hynek Lauschmann, CSc. (*1955) působí v oboru materiálových věd na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Programově se hlásí k vědecké metodě a kritickému racionalismu. To mu nebrání aktivně praktikovat demytologizované křesťanství a theravádový buddhismus. Důsledně odmítá obecně přijímaný „zákaz komunikace” mezi vědou a spiritualitou; inspirován dílem Pierra Teilharda de Chardin usiluje o syntézu. K tématu se po Metainformatice (Paseka 1996) vrací v Času a žití. Východiskem je neutěšenost lidské situace, jež má kořeny v přírodě. Řešení spočívá ve spiritualitě chápané jako sebepřesah – transcendence. Aktuálně je pro lidstvo jedinou perspektivní vývojovou linií. Vzniká nový druh homo spiritualis, vyznačující se vysokou mírou empatie a kooperace. Nezbytná vědecká reflexe rozvíjí dvě pojetí času – chronos a kairos. Rámec empirické evidence přesahují teistické a ontologické úvahy interpretující směřování evoluce. Autorovo myšlení je syntetické, sociální, etické a ekologické. V každém ohledu hledá harmonii a konsensus. Lidstvo vidí jako dílčí proud monumentálního procesu života, zahrnujícího skoro nutně i evolučně pokročilejší formy.