Veselá vdova

Ve čtvrtém díle Neffovy pentalogie, příznačně nazvaném Veselá vdova, se příběhy rozpínají všemi směry tak, jako se po světě rozbíhají děti Nedobylovy nebo jak se rozbíhají (a zase hroutí) obchodní podniky dětí Bornových. Doširoka se ovšem v onom čase sklonku 19. století rozproudil i český spolkový a politický život, spjatý úzce s kulturní aktivitou svých stoupenců a povznášející kolektivní i individuální české sebevědomí k podnikání průmyslovému i uměleckému. Rozmach národohospodářský i kulturní už nestojí na obratnost jedince, jako tomu bylo v předchozích časech, které byly zachyceny předešlými díly Neffovy kroniky, ale na bohatosti společenského života, v němž se rozmnožily nejen potyčky mezi mladočechy a staročechy, ale také varianty politického vyznání: realismus, anarchismus, socialismus... Češství přestalo být snem a cílem, a vlilo se do uměleckých postojů a snah i do politického hnutí. Autor sice sleduje tyto proudy jen skrze osudy členů obou rodin, ty však jsou dostatečně početné, aby se zdařilo postihnout národní život, naděje i beznaděje dost mnohostranně a zblízka. A tak v popředí svazku stojí vedle manželských tragikomedií i pěvecká dráha Emy Destinnové, ale také tragikomicky aranžovaný proces s Omladinou, z kterého (na rozdíl od ponižujících historek rodinných) vycházejí hrdinové sic otuženi, posíleni a povýšeni ve svém přesvědčení, leč přímo do vrat žalářních.